Nejvíce problémů budou mít nyní s penězi. Sevilla totiž jasně potvrdila, že nějaká obsáhlá jednání o financích se s Čechy ani s nikým jiným nepovedou. EU nechá vše na poslední chvíli a pak navrhne, ať uchazeči berou, co jim nabízí. Může to udělat: jsou to její peníze.
"Nespravedlivé" jednání unie vyvolá jistě velký pokřik. Ten však nikomu nepomůže. Unie může totiž vždy říci: Když se vám to nelíbí, nechte být - zbude pro jiné! Nevystačíme s tím, že budeme chtít sto procent dotací pro rolníky nebo stejné podpory pro chudé oblasti, jako mají Irové či Řekové. Naopak, musíme se připravit na možnost, že je nedostaneme.
A musíme přemýšlet, jak si s tím poradíme. Je to naléhavý úkol: jde tu o přežití a o šanci na rozvoj pro celá odvětví, pro celé velké části země. Bylo by hezké, kdyby nám unie dala vše, co dává nyní svým členům. Ale když se to nestane, není nic ztraceno. Peníze přece nejsou všechno. Vždy je možné hledat řešení, jež umožní přežití či rozvoj i za stavu, kdy je finančních prostředků spíše méně než více.
Pokud tato řešení dokážeme jasně, přesvědčivě obhájit, můžeme počítat i s jistou vstřícností Bruselu. Unie nás sice šetřit nebude, ale jejím cílem není, aby z nás byli žebráci. Na tom by nejvíce prodělala ona sama.
Přitažlivost EU tkví v tom, že otevírá cestu k prosperitě pro všechny své členy, a navíc všem umožňuje, aby se podíleli na rozkvětu druhých. Pokud by vstup do unie vedl k pravému opaku, k chudnutí a úpadku, EU by si tím jen podřezávala větev pod sebou.
Tato horší cesta však není vyloučena. Čím je vstup do EU blíže, tím více bychom si měli uvědomovat, že unie není rájem na zemi. Je "pouhou" šancí na lepší život. Vstup prospěje jen těm, kdo dokážou této šance využít. Na to je třeba se připravovat - důkladně a s rozumem v hrsti.
