„Všechna očekávání se více než vyplnila,“ zdůrazňuje pětasedmdesátiletý sociální demokrat Verheugen, který v letech 1999 až 2004 za Evropskou komisi vedl rozhovory o vstupu ČR a dalších zemí do unie, díky čemuž se tehdy přinejmenším v Česku stal jednou z nejznámějších tváří EU.
„V zásadě šlo o tři věci. Šlo o to výsledky revolučních změn z roku 1989 učinit nezvratnými, to znamená pevně ukotvit demokracii, vládu práva a ochranu lidských práv,“ charakterizuje Verheugen první z důležitých cílů rozšíření unie.
Tím druhým podle něj byla otázka hospodářského a sociálního rozvoje, zejména postupného sbližování životních podmínek v různých částech Evropy. „A třetím, ukotvení evropského postsovětského prostoru v integračních strukturách Evropské unie a NATO, tedy pevné začlenění do západního tábora,“ uzavírá výčet.
„Když se dnes po 15 letech na ten výsledek podívám, tak musím říci: Těchto cílů se podařilo dosáhnout. Ano byly překážky, bezpochyby se objevují iritující momenty, ale měřeno trojicí očekávaní, není výsledek jen uspokojivý, ale dokonce překvapivě dobrý,“ míní navzdory tomu, že se ve státech střední a východní Evropy v posledních letech stále výrazněji šíří populismus.
Varování před referendem
„V celé Evropě je vlna nacionalismu a populismu, nevidím téměř zemi, která by toho byla ušetřena. Vy také ne,“ říká Verheugen, podle něhož se to však týká i států západní Evropy jakou jsou třeba Itálie, Rakousko nebo Nizozemsko. Stejně tak podle něj není zvláštností Česka nebo dalších států střední a východní Evropě, že se v jejich politice „občas vynořují bizarní postavy“.
Verheugen, který o Češích mluví jako o mistrech světa ve skepticismu, má navíc za to, že tento vývoj lze jen částečně spojovat s osmadvacítkou, souvisí podle něj mnohem spíše s globálními technickými, sociálními a kulturními změnami, strachem z budoucnosti a odporem k establishmentu.
EU se stává energeticky závislou, většinu dováží ze zahraničí |
„Když máte tak velké společenství, jako je Evropská unie s 28 (zeměmi), tak jich vždy bude několik, kde jsou zrovna poměry složité,“ podotýká s tím, že největší starosti mu dělají Maďarsko a Rumunsko. Ani v nich, ani jinde ale podle něj drtivá většina politiků - i když třeba kritizují nadnárodní charakter unie - neodmítá evropskou kooperaci jako takovou.
„Nejsou proti evropské spolupráci, tak blbý není nikdo.“ Platí to podle něj zvlášť v období, kdy všichni vidí, co se děje, když se nějaká země rozhodne unii opustit, jak učinila Británie.
Pokoušet podobný krok by exkomisař nedoporučil ani Česku, kde se občas o možnosti referenda o vystoupení z EU hovoří. Podpořil by ho i prezident a Verheugenův politický přítel Miloš Zeman, i když by v něm hlasoval proti vystoupení. „Člověk měl být velmi opatrný tohoto džina vypouštět z lahve. Když je jednou z lahve venku, těžko se dostává zpět,“ varuje Verheugen.
