Obalový zákon nařizuje velkým obchodům, aby prodávaly nápoje ve vratných lahvích spolu s obyčejnými plastovými. Úředníci to nařizují! Ale zákazníci si již dávno vybrali, většinou chtějí nevratné, protože jsou lehčí než skleněné, nemusí se mýt a nejsou problémy s vracením.
Potřebu zákazníků jednoduše vystihl trh, protože například koncern Coca-cola vyrábí mnoho svých nápojů stále ve skle a pivovary navzájem uzavřely dohodu, že pro kvalitní pivo je potřeba skleněných lahví, a zákazníci je také kupují.
Zákon se dá samozřejmě obejít tak, že výrobci přestanou dodávat na trh jakékoliv skleněné lahve, nebo že velké samoobsluhy vyčlení nápojová oddělení a prohlásí, že jsou to malé samostatné obchody, na které se zákon nevztahuje. Nebylo by ovšem lepší podporovat recyklační programy a zpracovatelské závody na plast? Zvláště když se odborníci dosud dohadují, zda je ekologičtější vratná nebo nevratná láhev?
To by ovšem nemohl vstoupit v platnost odpadový zákon, který přikazuje všem lidem platit za vyvážení odpadků téměř stejně. Dosud se mohli prostřednictvím obecních úřadů, družstevních samospráv či správcovských firem dohodnout na ceně za odvoz odpadu samostatně. Teď mnohdy platí více. A navíc nemají důvod šetřit životní prostředí a tím i své peníze. Veškerý systém separovaného sběru a jeho recyklace totiž jde bez finanční motivace pod drn. Proč bychom měli odnášet plastové lahve a staré noviny do zvláštních kontejnerů, a snižovat tak množství odpadu ve vlastních popelnicích, když budeme platit stále stejně, ať se děje, co se děje.
Proč takové zjevně protiekologické nařízení vůbec opustilo zdi ministerstva životního prostředí? Prý se jím zabrání vzniku černých skládek a spalování jedovatých látek v kamnech. Jenže černé skládky si tam, kde chtěly, pohlídaly obecní úřady. Pálení odpadků zabrání jen výměna uhlí v topeništích za plyn či jiná ušlechtilá paliva, anebo připojení na veřejný teplovod.
Ale nejen zdánlivě ekologické předpisy nesmyslně omezují svobodu. Nová vyhláška k potravinářskému zákonu říká, že výrobci nesmějí označovat své zboží etiketami, které by mohly zákazníky zmást. Filetám z tresky už nemůže nikdo říkat losos, drůbeží sekaná nesmí obsahovat hovězí a chlebu z velkopekárny nikdo nesmí říkat domácí. To je zcela v pořádku, jenže s dobrou věcí se svezl i nesmyslný paragraf, který zakazuje tisknout obrázky kojenců a batolat na dětské přesnídávky.
Důvodem by mělo podle ministerstva zemědělství být, aby si maminky nemyslely, že umělá výživa je lepší než kojení.
Kdyby tak úsilí na prosazení onoho paragrafu a prostředky na jeho kontrolu věnoval stát na osvětové programy, jistě by udělal lépe.
- pátek 11. ledna 2002
- 9
