Jeden je zvyklý, že ministerské úřady publikují na svých oficiálních twitterových účtech oficiální a pro některé nudné informace. Jako například když ministerstvo vnitra píše, že zveřejnilo 7. výroční zprávu o stavu obchodování s lidmi a připojí k ní odkaz na ní. To je v pořádku, úředníci mají úřadovat a sdělovat nám, co udělali, neplatíme si přec ministerstvo švihlé chůze. Ministerstvo kultury ovšem usoudilo, že je svět úředníků příliš šedivý, a tak přijalo zřejmě nějakého básníka (či básnířku), který vychází ze surrealistických postupů a někdy sahá i k dadaismu. Poezií se tento neznámý jistě neuživí, jeden si ale myslí, že by takové osoby měly pracovat na ministerstvu ve vrátnici (když už jim úřad chce pomoci s jejich hmotnou situací), ne v oficiální komunikaci směřované na veřejnost.
Abychom byli spravedliví, onen poeta obvykle víceméně srozumitelně upozorňuje na různá výročí a události, mnohdy se ovšem neudrží a jeho básnická duše musí na povrch. Tak třeba napíše: „Taky si občas říkáte ´Nikdy bych…´ a ´Navždy budu…´? Tyhle řeči z 5. rande! Připomeňte si muže, který jim dal smysl.“ Myslíte si, že ta duše ministerská snivá řeší odkaz dr. Plzáka? Kdepak, upozorňuje na výstavu o Janu Husovi.
Jindy nám zase sděluje historku z práce: „´Jdu si koupit kredit,´ ukazuju šéfce mobil. ´Kredit si nemůžeš koupit,´ reaguje, ´ten buď máš, nebo ne.´ Tak to je.“ Jistě, to je hluboké moudro, a co tím chtěl básník říci, to si vyhledejte sami. A aby nás nenechal na pochybách, že je NĚKDO, neopomene napsat: „Životopis Josefa Hiršala na Wikipedii má 3 řádky! I moje heslo jich má 11, proboha!“
Největší pozornost ovšem vzbudil v pátek 24. července následujícím tweetem: „Kdyby lidi byli sekvoje, dožil by se dnes E. Hemingway 116 let. A kdyby se 7 let po získání Nobelovy ceny za literaturu (1954) nezastřelil.“ Vzbudil tím velké veselí na této sociální síti, takže se mu po právu dostalo četných sarkasmů:
„A kdyby sekvoje byly lidi, tak by nejspíš žádný Hemingway ani nebyl.“ (napsal Tribun Dogmaticus).
„To je nějaká nová instalace, nebo jde jen o náhodné seskupení znaků?“ (Jan Heidelmayer)
Nebo, v narážce na nález kokainu mezi banány: „Jsem tak nějak tušila že na ministerstvech se hulí něco speciálního, ale tohle asi byly banány z Lidlu. (kdy uz tam budeme).
Ministerského poety se tahle konverzace dotkla, tak vzápětí reagoval: „Co tu dnes jsem, přibylo 130 followerů. Většina se baví, menšina vzteká. Každopádně se oficiálně omlouvám všem, koho se tweety MK ČR dotkly.“ Ministerský účet tedy díky jeho působení sleduje více lidí, jeden si ovšem není jist, zda je cílem oficiální komunikace, aby se lidé danému úřadu smáli.
Sám ale budu o další veselá sdělení ochuzen. Poté, co jsem reagoval na tweet o Hemingwayovi slovy „Kdyby bylo ministerstvo kultury sekvoj, mohli bychom ho porazit a topit s ním.“, mi dotčený básník zablokoval přístup na ministerský účet. A tak je vše, jak má být: když se vysměju hloupému příspěvku na oficiálním profilu i z mých daní placené instituce, je mi třeba znemožnit, abych četl další.
Ministr kultury Daniel Herman (druhý zleva) na výstavě rekvizit a kostýmů spjatých s filmy Karla Zemana ukázal, že má smysl pro humor. Tak snad legrácky správce twitterového účtu jeho ministerstva bude také brát s humorem. Byla by škoda připravit o živobytí tak nadaného a agilního básníka. (ČTK/Kubeš Slavomír)
