Když žena slyší, co se stalo Erikovi, oči jí okamžitě zvlhnou. Možná jsou to slzy pozdní lítosti. "Já neznám pořádně ani Brno, natož abych věděla, kde je Švédsko. To musí být někde daleko a vlastně jsem vůbec neměla tušení, že tam kluka poslali," podivuje se osmačtyřicetiletá žena.
To je svatá pravda. O Erikovi nevěděla už dlouho, přestože kojenecký ústav, kde od narození až do loňského léta žil, je kousek od jejího provizorního bydliště. Neměla zájem vědět. Řadu měsíců se za synem nepřišla ani podívat.
V roce 2004 prostějovský soud nařídil kvůli nezájmu matky u chlapce ústavní výchovu. Otce Erik neměl nikdy. V příslušné kolonce jeho rodného listu zůstalo prázdné místo.
Margita Ilešová však má vlastní verzi. "Chlapeček se narodil malý, měl jen kilo šedesát, neměla jsem ho kam vzít. Nemůžu za to, že nemám kde bydlet. U Armády spásy by mi dítě mít nedovolili. Marně jsem škemrala na sociálce i na byťáku," ubezpečuje žena, kterou loni na podzim kvůli alkoholu vypověděli i z azylového domu Armády spásy.
Teď podle vlastních slov žije ze 2400 korun měsíčně od sociálního odboru. V provizoriu u známých. Její nejstarší syn je ve vězení, dcera na vozíku v ústavu sociální péče.
"A nejmladší mrtvý," nevesele bilancuje Ilešová a ze samé mizerie v ní náhle vzklíčí hněv. "Budu šťastná, až ti, co mu ublížili, budou sedět v kriminále." Svěřenec brněnského kojeneckého ústavu byl od července v rodině v Jönköpingu. Zemřel za podivných okolností, o které se zajímá švédský soud. - více zde
Chtěla by, aby chlapce pohřbili v Brně. Aby mohla chodit na jeho hrob. "Myslím to vážně. Proč by měl zůstat v nějakém cizím Švédsku,"tvrdí. Neznámá země má v její představě podobu pekla.
