Projev rozpoutal koncem 60. let v Británii politickou bouři a Enoch Powell se rázem stal jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších politiků v celém Spojeném království. Ve svém projevu vyzýval nejen k zastavení migrace do Velké Británie, ale dokonce požadoval zavedení zpětné emigrace, tedy vracení cizinců zpět do jejich domovských zemí.
„Jako národ musíme být šílení, doslova šílení, když dovolujeme každoroční příjezd okolo 50 000 imigrantů, z nichž většina bude předpokladem pro budoucí růst populace přistěhovalců. To je totéž jako pozorovat, jak národ horlivě buduje svou pohřební hranici,“ burcoval Powell Brity proti imigrantům.
Stejně ostře se opíral i do chystaného antidiskriminačního zákona, který měl Brity postihovat za znevýhodňování imigrantů. „Schválení tohoto druhu legislativy připomíná zapálení zápalky poblíž spousty střelného prachu. To nejlepší, co mohu říci o těch, kteří toto navrhují nebo podporují, je, že nevědí, co činí.“
Powell byl přesvědčený, že antidiskriminační zákon zničí život rodilým Britům. Ve svém projevu uvedl jako příklad příběh staré vdovy, která i přes svou špatnou finanční situaci odmítala pronajímat svůj dům černochům, a tak žila ve strachu z vězení, do kterého by ji mohl dostat chystaný antidiskriminační zákon.
„Britové zjistili, že jejich ženy nemohou dostat lůžka v porodnicích, že jejich děti nemohou dostat místa ve školách, že se jejich okolí změnilo k nepoznání, že zaměstnavatelé váhají požadovat po přistěhovalci stejnou úroveň disciplíny a schopností, jaká je vyžadována u rodilého Brita. Když se zadívám do budoucnosti, naplňuje mě neblahé tušení a stejně jako jeden Říman mám pocit, že vidím řeku Tiberu, jak se pění krví,“ řekl Powell ve svém projevu, díky čemuž jeho řeč vstoupila do dějin pod názvem „The Rivers of Blood speech“.
Powell svým projevem rozdmýchal rasismus, který v té době vzkvétal hlavně ve starších městských oblastech. Důvodem byl příliv více než milionu přistěhovalců, kteří do Británie od roku 1950 přicházeli zejména z Indie, Pákistánu, západní Afriky a Západní Indie. Imigranti byli v té době v Británii vystaveni rasové diskriminaci ze strany zaměstnavatelů i policie.
Pobouřil i konzervativce
Projev pobouřil dokonce i Powellovy konzervativní spolustraníky. Tehdejší lídr konzervativců Edward Heath vyloučil Powella v reakci na jeho projev ze stínové vlády, přestože Powellova řeč podle expertů velkou měrou přispěla k překvapivému vítězství konzervativců v roce 1970.
„Odvolal jsem pana Powella, protože si myslím, že jeho řeč byla pobuřující a může poškodit rasové vztahy. Jsem odhodlaný za každou cenu bránit tomu, aby se rasové problémy vyvinuly do občanských sporů. Jsem přesvědčený, že většina Britů názory pana Powella nesdílí,“ řekl tehdy Heath při svém vystoupení v televizi.
Mezi lidmi se ale našli i zastánci Powellových názorů. V důsledku jeho projevu napadla skupina čtrnácti mladých Britů přistěhovaleckou rodinu žijící ve Wolverhamptonu. Mladíci při tom skandovali hesla jako „Proč se nevrátíte do své země?“
Za Powella se postavili také přístavní dělníci, kteří na protest proti jeho vyloučení ze stínové vlády začali stávkovat a uspořádali pochod, během nějž zazněla hesla jako „Chceme Enocha Powella“ nebo „Chceme zpátky Británii, ne černou Británii“.
Řeky lásky, ne krve
Většina reakcí, které se u příležitosti uplynutí 50 let od projevu objevily v britských médiích, odsuzuje Powellovu řeč jako špatnou a pomýlenou.
„Powell se strašně mýlil. Přesto se ale nyní v Británii projevil čirý powellismus ve výsledku referenda o brexitu, které bylo založeno na dvou klíčových Powellových myšlenkách: na nepřátelství vůči imigrantům a na opozici vůči členství v Evropské unii. Lidé na tyto myšlenky stále slyší, ačkoliv se Powellovy vize o řekách krve ani vzdáleně nenaplnily,“ píše například britský The Guardian.
Podle Guardianu Británie byla, je a bude pluralitním národem, avšak je potřeba mít na paměti Powellovy metody, které politici stále častěji používají i dnes. „Vzpomínka na jeho řeč je základem bdělosti. A střetávat se s ošklivou minulostí a poučit se z ní není právo, ale povinnost,“ vyzývá The Guardian k bdělosti i dnešní občany.
Názor o Powellově pomýlenosti veřejně zastává i labouristický poslanec Ian Austin. „Kontrast mezi Powellovou strašlivou předpovědí a realitou nemohl být větší. Lidé přicházejí do Británie z celého světa, z různých kulturních prostředí a pracují spolu a budují lepší společnost a silnější komunity,“ řekl pro britský server Birmingham Mail.
S tím se ztotožňuje i konzervativní poslanec Sajid David. Podle něj se z Británie stala za posledních 50 let férovější země. „Lidé z jiných kultur patří mezi nejlepší ve školách, ve veřejném životě i v soukromém sektoru. Udělali jsme velký pokrok, stále je však co zlepšovat,“ okomentoval situaci pro Birmingham Mail.
Britský herec Eddie Marshan zveřejnil na svém Twitteru fotku babičky, chovající svou vnučku-mulatku, s komentářem: „Enoch Powell se mýlil, nikdy tu nebyly řeky krve, ale řeky lásky, a ty budou plynout i skrze další generace.“
My Mum with her 1st Great Grandchild Emmy. Enoch Powell was wrong, there weren’t “rivers of blood” but there were “rivers of love”and they’ll be flowing for generations. https://t.co/PaKDQ4XseJ
Objevily se ale i hlasy, které Powella i po 50 letech hájí. Patří mezi ně například předseda konzervativní euroskeptické strany UKIP Neil Hamilton. „Myšlenka, že Powell byl rasistický padouch, je naprosto nesmyslná. Powell zásadně změnil politiku tím, že jasně pojmenoval strach milionů lidí, na které establishment zapomněl,“ řekl Hamilton pro BBC.
