„Artróza kyčelního kloubu se neuměla léčit. Náhrada kyčelního kloubu tento problém vyřešila,“ popsal Čech zákrok, který se poprvé uskutečnil před padesáti lety. Za celou svou kariéru pak provedl dalších více než sedm tisíc podobných operací. „Podle mě je to jeden z největších pokroků v medicíně po druhé světové válce,“ dodal Čech.
Oldřich Čech zkušenosti načerpal na ortopedické klinice ve švýcarském Saint Gallenu. Metoda endoprotéz založených na náhradě kloubní hlavice kovem zacementovaným do kosti a kloubní jamky z polyetylenu se do Evropy z USA dostala začátkem 60. let, do Československa pak o devět let později. Přídělový systém tehdejšího komunistického režimu však neumožňoval dovážet dostatek kloubních protéz ze Švýcarska.
„Když jsem vystudoval medicínu, nastoupil jsme na ortopedii nemocnice na Kladně. Jezdili jsme tam s Poldováky na lyže,“ popsal Čech počátky jednání s ocelárnami Poldi Kladno. S jeho pomocí se podařilo v roce 1972 vyvinout vlastní typ endoprotézy, který byl označen Poldi-Čech.
„Ukázalo se, že všechny západní protézy tehdejší doby se uvolňovaly a lámaly. My jsme udělali velmi masivní dřík, dala se proto dobře operovat,“ vysvětlil Čech. Podle něj se jich v Československu a později v Česku voperovalo několik milionů.
Endoprotézy vyžívají stále mladší pacienti
Při operaci se nahradí horní konec stehenní kosti a jamka kyčelního kloubu. Tento postup se nezměnil. „Co se proměnilo, je technologie výroby endoprotéz,“ uvedl přednosta Ortopedicko-traumatologické kliniky 3. lékařské fakulty Martin Krbec.
Počet endoprotéz každý rok roste. Zatímco v roce 2003 jich bylo 69, v roce 2012 jejich počet stoupl na 438. „Nárůst reoperací endoprotéz v tuto chvíli kopíruje nárůst jejich primooperací,“ uvedl Krbec. Navíc podle něj stárne populace a řada lidí ve vyšším věku je na tom fyzicky dobře a chtějí sportovat. Také však endoprotézy užívají i mladší lidé.
„Zatímco dříve se soudilo, že protéza je pro pacienty nad šedesát let a více, protože má omezenou životnost, dnes víme, že má relativně delší životnost, že se dá i vyměňovat, a proto se někdy přistupuje k indikaci i v mladším věku, pokud je to nutné,“ vysvětlil. Nejčastějšími důvody pro implantaci jsou podle Krbce artróza a záněty kloubů.
Kamenem úrazu endoprotéz je podle Krbce jejich případné uvolnění, další slabinou mohou být různé povrchy, například když hlavice proti jamce klouže. Jako první se využíval kov vůči polyethylenu, v posledním desetiletí je pak hitem keramika. „Koeficient tření mezi těmito dvěma povrchy je nejnižší,“ dodal Krbec. Nevýhodou podle něj je, že je tvrdá a mohlo by hrozit mechanické poškození.
