Jak jste se cítila ve chvíli, kdy vám premiér Paroubek oznámil, že vás odvolá?Příjemné to nebylo. Ale já chápala jeho argumenty, že je třeba zklidnit situaci v resortu zdravotnictví. Přes veškeré mé snahy totiž byly slyšet negativní ohlasy na činnost ministerstva.
Přesto, byla jste z rozhodnutím premiéra zklamaná?
Určitě jsem to nepřijala s uspokojením. Počítala jsem s tím, že tu práci budu dělat do voleb. Ale nijak mě to nezdrtilo. Možná proto, že za sebou mám dlouhou praxi z parlamentu. Jsme v předvolebním období a premiér se snaží vylepšit pohled veřejnosti na vládu. Možná tomu změna ve vedení ministerstva pomůže.
Chápete odchod z vlády jako osobní prohru?
Já to tak nevnímám. Uzavřela jsem určité dílo, kvůli kterému jsem funkci přijímala. Podařilo se mi předložit koncepci zdravotnictví podle mých představ a připravit potřebné návrhy zákonů.
Vaši kritici vám vytýkali, že v podstatě žádnou koncepci nemáte. Můžete stručně říct, na čem tedy je vaše koncepce postavena?
Už loni v listopadu jsem vydala jakési desatero, kde byly hlavní zásady uvedeny. Zásadní princip pro mě je, že zdravotnictví musí sloužit jako veřejná služba placená z veřejného zdravotního pojištění. Ta služba musí být dostupná, kvalitní a rovnocenná pro všechny občany. V koncepci počítám s vybudováním rovnoměrné sítě veřejných lůžkových zařízení. V každém okrese by měla sloužit jedna nemocnice se všemi hlavními obory.
Není ale rovnocenná zdravotní péče jen neexistující pojem? Lidé kteří mají dost peněz, si přece už dnes mohou zaplatit lepší péči.
Něco takového už funguje asi hlavně v Praze. Ta je ale v zemi výjimečná a neměl byt to být vzor pro celou republiku. V Praze je veliká koncentrace obyvatel, špičkových zdravotnických zařízení i soukromých klinik. Já ale odmítám, aby tady bylo zdravotnictví pro chudé a zdravotnictví pro bohaté.
Hodně lidí ale poukazuje na paradox, že si lidé, kteří na to mají a chtěli by, nemohou například legálně zaplatit lepší kloubní náhradu. Přitom se traduje, že právě za to lidé neoficiálně lékařům platí. Nebylo by logické takovou možnost povolit? Nezískalo by tak zdravotnictví víc peněz, které mu tolik chybí?
Do jisté míry máte pravdu. Ale já bych nechtěla, aby se lidé dělili na ty, kteří na to mají a kteří na to nemají. Existují například kloubní náhrady, o kterých se ví, že vydrží pět let. Chudí lidé by pak neměli šanci získat lepší.
Ale někteří lidé tvrdí, že tak už to funguje. Lepší náhradu dostane ten, kdo si připlatí. Připouštíte to?
Takové zprávy se ke mně také dostaly. Pokud se to ale děje, pak je to nezákonné. Chtěla bych, aby na standardní péči měli právo všichni. Ale dokud nebude jasně stanoveno, co je standard, tedy co je doporučená lékařská péče a doporučené léčebné postupy, těžko lze možnost připlácení za něco lepšího zavést.
O potřebě zavést standardy ve zdravotnictví se mluví dlouho. Kdo je má stanovit?
Nejvhodnější by bylo, kdyby se toho ujala Česká lékařská společnost, která sdružuje jednotlivé odborné společnosti. Nebo Česká lékařská komora. Standardy by pak měly význam, ekonomický i kontrolní.
Co je podle vás zdrojem největších problémů ve zdravotnictví?
Po roce 1990 jsme začali transformaci, která byla velmi liberální. A nebylo definováno, jakou zdravotní péči bychom chtěli. Převzali jsme tu socialistickou, která se značně vylepšila pokroky v medicíně, v přístrojovém vybavením i v technologických postupech. Tomu trendu se ale nepřizpůsobilo financování. To zůstalo nastaveno na podmínky z počátku devadesátých let. Péče se rozrostla do přílišné šířky, která je náročná na peníze a v podstatě to představuje plýtvání.
Někteří ekonomové ale i lékaři často volají po zavedení regulačních poplatků. Například za návštěvu lékaře nebo za recept. Lidé prý péči zneužívají. Nebyly by například právě tyto poplatky nástrojem k tomu, aby se plýtvat přestalo? Nemyslím si to. Tou cestou šli na Slovensku a oficiálně přitom připustili, že se vzdali dostupnosti lékařské péče. Navíc si myslím, že pacienti málokdy sami péči zneužívají. Když u nás existoval bodový systém, který lékaře vedl k honbě za body, pacient v průměru navštívil ambulantního lékaře patnáctkrát za rok. Když se pak změnil systém a praktičtí lékaři dostávali platby podle počtu pacientů, klesl počet návštěv na třetinu. Z toho je vidět, že o péči rozhoduje systém financování, což je špatně.
Tím nahráváte vašim kritikům, kteří tvrdí, že se na zdravotnictví díváte jako lékařka a nechápete je jako ekonomický systém. Ekonom by zjevně mluvil jinak.
To je možné. Pro mě je však na prvním místě zájem o nemocného. A teprve na druhém místě se má přemýšlet o financích.
Neubyly by ale potíže ve zdravotnictví, kdyby se víc hlídalo, kam a kolik peněz teče?
Máte pravdu, že kontrola je nedostatečná. Každá pojišťovna je kontrolovaná podle stejných scénářů jednou za dva roky. Pojišťovny tedy vědí, co kontroly budou chtít. Kontroloři přitom bohužel nemají přístup do informačních databází pojišťoven. Nemohou tedy kontrolovat smlouvy se zdravotnickými zařízeními. Dozvěděla jsem se, že těch smluv je kolem 30 tisíc, což je šílené množství. Navíc mám informace, že systém smluv je systémem výjimek, které nemají jednotný klíč. Takový systém samozřejmě představuje veliké riziko plýtvání a nekontrolovatelných úniků. Slyšela jsem například, že jeden lékař může mít čtyři plné úvazky zakotvené ve čtyřech smlouvách. Zřejmě bude úkolem pro mého pokračovatele, aby se na to zaměřil.
Co po odchodu z ministerstva plánujete? Co budete v nejbližších dnech dělat?Musím se odstěhovat z kanceláře a předat úřad ministru Škromachovi, který jej dočasně povede. Pak se musím odstěhovat z pražského bytu, kde jsem bydlela devět let a měla tam druhou domácnost. Nevím, kam všechny ty věci dám.
A po stěhování přijde například dovolená, rekreace?
Asi ne. Já jsem workoholik, že bych těžko mohla někde odpočívat. Hlavně začnu přemýšlet, co budu dělat dál.
Ředitelka Fakultní nemocnice v Plzni Jaroslava Kunová vám hned po odvolání nabídla místo. Takže: nemocnice nebo politika?
Obojí.
To znamená, že budete usilovat o některé z předních míst na kandidátce ČSSD v Plzeňském kraji pro parlamentní volby v příštím roce?
To bych získala ráda. Myslím, že není důvod házet mě přes palubu jenom proto, že už mi bylo šedesát.
Co když vám ale někdo řekne, že vás lidé budou vnímat jako neúspěšnou političku a pokud budete kandidovat, tak ČSSD ubudou hlasy?
Je pravda, že mnoho lidí může vnímat především negativa. Ale ohlasy, které mám, nejsou nepříznivé. Má kandidatura tedy může mít klady i zápory. To se uvidí.
Ale na kandidátce se chcete dostat co nejvýš. Je to tak?
Ano. Chtěla bych se dostat do parlamentu.
Před čtyřmi roky jste byla na prvním místě kandidátky. Neurazíte se, když na něm už nebudete?
To by mi nevadilo. Já bych to nechala na členech ČSSD.
Zůstávají vám po odchodu z ministerstva ještě nějaké dosavadní výhody? Například služební auto?
Ano. Ještě tři měsíce mohu auto používat. To jsme přivítala. Jiné nemám, protože svoje jsem dala dceři.
Určitě při odchodu z vlády dostanete hodně peněz, takže si vlastní auto snadno pořídíte.
Abych pravdu řekla, tak vůbec nevím, jestli nějaké peníze při odchodu dostanu.
