Emine Erdoganová podle BBC ve čtvrtek uvedla, že odkaz žen, které Osmané po stovky let drželi v harémech, mohou být inspirací i pro dnešní svět. Čas strávený v sultánově rezidenci podle ní ženu připravil na celý život. Turecká první dáma harémy neváhala označit za „vzdělávací zařízení“.
Kontroverzní výrok zazněl dva dny poté, co úlohu žen ve společnosti komentoval samotný prezident Recep Tayyip Erdogan.
„Žena je především matka,“ prohlásila hlava státu v úterý - přímo na Mezinárodní den žen. Podle prezidenta by se měly ženy věnovat svému poslání. Erdogan už před dvěma lety prohlásil, že ženy nemají brát do rukou lopatu a pracovat stejně jako muži - takový přístup je prý výsadou komunistických režimů.
Jeho slova rozzuřila zastánce rovnoprávnosti obou pohlaví, kteří se v těchto dnech zotavují z modřin utržených během nedělních protestů za ženská práva. Policie tehdy podle agentury Reuters rozehnala gumovými projektily stovky lidí, kteří si chtěli svátek s předstihem připomenout. Původně chtěli do ulic vyrazit přímo v úterý, istanbulský guvernér však akci zakázal.
Stovky žen z harému nemohly ven, obsluhovali je kastráti
Harémy ještě ve 20. století neodmyslitelně patřily k arabské kultuře. Sultánům Osmanské říše k tomuto účelu po čtyři stovky let sloužil istanbulský palác Topkapi, kde měla vládcova matka, dcery, manželky a milenky k dispozici stovky honosných místností.
Harémy inspirovaly umělce |
Provoz harému a blahobyt žen zajišťovaly otrokyně a eunuši - neplodní či vykastrovaní muži. Harém do nástupu puberty obývali i sultánovi synové. Součástí tamního života skutečně bylo i základní vzdělávání - jelikož ženy harém nesměly opouštět, jinde se ani učit nemohly.
Přestože výraz „harém“ původně sloužil jako obecné pojmenování pro část rezidence sultánovy rodiny, Západ si pod ním obvykle představuje zejména místo, kde měl panovník k dispozici prakticky neomezené množství sexuálních společnic. „Vlastnictví“ velkého počtu žen, od manželek a dcer až po otrokyně z dobytých území, symbolizovalo sultánovo bohatství a moc.
Harémy na plátně, v knihách i opeře
S nástupem romantismu na přelomu 18. a 19. století islámské tradice fascinovaly řadu evropských umělců. Stál za tím koloniální rozmach Velké Británie či Francie, kam začalo pronikat zboží i kulturní zvyklosti z nově podmaněných území.
Malíři, spisovatelé i hudební skladatelé začali orientální motivy ve velkém začleňovat do svých děl. Scény z harémů se proto dají najít téměř v každé umělecké galerii či muzeu, jehož sbírky se na koloniální období zaměřují.
Harém je hlavním dějištěm Mozartovy opery Únos ze serailu a řady románů. Mezi umělci bylo vždy oblíbené například téma nedobrovolného únosu Evropanek do harému a jejich následné záchrany.
