Když jsem otevřel článek v mezinárodním geologickém časopise EOS o souvislosti mezi klimatickým jevem El Nińo a počtem hospitalizovaných na průjmová onemocnění v městské nemocnici v peruánské Limě, málem jsem ho odložil. Na prvý pohled se zdálo, že je komplikovaně postaven, má logické kotrmelce a že je jenom dalším zastrašováním těch, pro které jsou všechny argumenty o globálním oteplování, například ústup kontinentálních ledovců, zatím nedostatečné, aby uvěřili. Proto tedy argumentace průjmem. Přesto jsem dočetl. Klimatologové, lékaři a statistika dokládají, že v letech, kdy se projevuje El Nińo zvýšením teploty v Limě až o pět stupňů Celsia, stoupne o 200 procent počet hospitalizovaných s průjmovými onemocněními. V letech, kdy se El Nińo neprojevuje, vrací se situace k normálu. Podobných souvislostí je v přírodě mnoho. Osobně mám rád tuto: dobře se ví, že v letech, kdy intenzivněji vybuchují sopky, bývá špatné víno. Sopky totiž do stratosféry vysílají množství prachových částic a síry. Stratosférické proudění tyto součástky rozptýlí nad celou zeměkoulí a zastíní slunce. Kalifornské sekvoje v takovém sopečném roce mívají menší přírůstky, což je vidět na letokruzích, a ve Francii nedozrává víno. Tyto výkyvy v trendech vývoje přírody jsou běžné. Geologové o nich vědí - mají záznam historie, která trvala miliardy let. Země byla někdy horká, jindy zase studenou sněhovou a ledovou koulí. Změny však trvaly tisíce, statisíce či miliony let. Člověk svým vlivem překonává rychlost přírodních procesů. Růst množství oxidu uhličitého v atmosféře způsobený zřejmě spotřebou fosilních paliv nemá v geologické historii Země obdobu. Ovlivněn četbou deníků, ekonomicky nevzdělán a se smyslem pro sarkasmus domnívám se, že "ruka trhu" pracuje na tom, abychom nekonzumovali tolik fosilních paliv a udrželi Zemi v normálu. Fosilní paliva, hlavně ropa, výrazně zdražují a ruku v ruce zdražují i pohonné hmoty. Děje se tak periodicky. Byly doby, kdy cena ropy byla již třicet dolarů za barel, pak poklesla dokonce až na jedenáct dolarů. Leč cena pohonných hmot neklesla. Nepocítil jsem toto snížení ve své peněžence. Zato pociťuji mrazení, když slyším, že stoupne-li cena pohonných hmot o 1,40 koruny na litr, což při průměrné spotřebě dodávkového vozu zdraží každý kilometr jízdy 14 haléři, bude nutné každý rohlík zdražit o 30 haléřů. Uvědomuji si, že zemědělci jezdí s traktory, že se přepravuje mouka na rohlíky, že se rohlíky pečou v pecích ohřívaných topnými oleji či plynem a posléze přepravují. Přesto se, jak věřím, nepřepravují po jednom či po půlkách. Argumenty pro tak výrazné zdražení jsou pak v oblasti iracionální. A protože i v mém oboru platí pro solidní práci nutnost skeptického myšlení, upozorňuji na dnes již klasickou - moderní hantýrkou bych měl říci "kultovní" - knihu manželů Meadowsových Meze růstu. V sedmdesátých letech předpověděla pro rok 2000, že se cena ropy vyšplhá na 200 dolarů za barel. Mělo by to na nás alespoň takový vliv, jako má El Nińo na Limu. Cena rohlíků by však stoupla natolik, že bychom museli také vyhledávat nemocnice. Na rozdíl od obyvatel Limy, končili bychom na psychiatrii zmanipulováni argumenty obchodníků s rohlíky.
17. března 2000
