Snahy Federálního rezervního systému USA zadržet americké hospodářství před propadem jsou pozoruhodné přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé, ještě před několika měsíci se všeobecně mínilo, že USA se recesi vyhnou. Teď to na recesi vypadá s jistotou. Zadruhé, opatření Fedu se jeví jako neúčinná. Přestože Fed srazil úrokové sazby a do prázdných kapes bank nasypal likviditu, krize se prohlubuje. Ve skutečnosti americkou krizi do velké míry způsobil právě Fed za pomoci Bushovy administrativy, která své uvažování podřizovala svým tužbám.
Kořeny krize
Dnešní finanční krize má své bezprostřední kořeny v roce 2001, v podloží konce internetového boomu a šoku z teroristických útoků z 11. září. Právě tehdy Fed otočil měnovými kohoutky ve snaze zakročit proti hospodářskému zpomalení.
Fed do ekonomiky USA napumpoval peníze a svou hlavní úrokovou sazbu - sazbu federálních fondů - srazil z 3,5 procenta (srpen 2001) na pouhé 1 procento (polovina roku 2003). Fed tuto sazbu příliš dlouho držel příliš nízko.
Měnová expanze obvykle napříč ekonomikou usnadňuje a zlevňuje půjčky. Také má sklon oslabovat měnu a zvyšovat inflaci. To vše se v USA začalo dít. Osobité bylo tentokrát to, že se nové půjčky koncentrovaly do bytové výstavby.
Všeobecně platí, že nižší úrokové sazby pohánějí koupě domů, ale tentokrát, jak už se nyní dobře ví, komerční a investiční banky vytvořily nové finanční mechanismy, aby úvěry na koupi vlastního bydlení rozšířily i na zájemce s nízkou úvěrovou způsobilostí. Fed omítl tyto pochybné praktiky regulovat. Půjčit si na koupi domu mohl prakticky každý, neboť zálohy byly velice nízké, či dokonce nulové a splátky úroků se odsouvaly daleko do budoucnosti.
Teorie zněla jinak
Jakmile se boom úvěrů na bydlení uchytil, sám sebe dále posiloval. Vyšší poptávka po domech hnala nahoru ceny bydlení, což v bankách vyvolávalo dojem, že je bezpečné půjčovat neúvěruschopným zájemcům. Vždyť kdyby nedokázali své úvěry splácet, banka by převzala do vlastnictví dům s vyšší hodnotou. Tak alespoň zněla teorie. Samozřejmě že to funguje, jen dokud ceny bydlení rostou. Jakmile dosáhnou vrcholu a začnou klesat, podmínky úvěrování se zpřísní a banky zjistí, že získávají zpět domy, jejichž hodnota nepokryje hodnotu dluhu.
Udivující bylo to, jak nečinně Fed za Greenspanova vedení přihlížel, když úvěrový boom nabíral obrátky a řítil se k následnému krachu. Finanční bublina, která dnes táhne ke dnu kdysi mocné finanční instituce, vrcholila během let 2006 až 2007.
Rozvahy bank se tou dobou už hemžily obrovskými počty rizikových hypoték, sbalených do spletitých podob, jež ztěžovaly hodnocení rizik. Banky přistoupily ke zpomalování nových půjček a začalo přibývat prodlev ve splácení hypoték. Když půjčování zpomalilo, ceny domů dosáhly vrcholu a pak začaly klesat. Už loni na podzim bublina bydlení praskala a banky s rozsáhlým hypotečním vlastnictvím začaly vykazovat ohromné ztráty.
Propad v oblasti bydlení zapříčinil úbytek výdajů, a tak Fed ve snaze zažehnat recesi a pomoci bankám s křehkými rozvahami od podzimu roku 2007 snižuje úrokové sazby. Tentokrát však úvěrová expanze neproudí do bytové výstavby, nýbrž do spekulací s komoditami a do zahraničních měn. Politika snadných peněz, k níž Fed přilnul, teď rozdmýchává spíš americkou inflaci než oživení. Ceny ropy, potravin a zlata vyskočily na historická maxima a dolar oslabil na historická minima. Euro dnes vyjde na 1,60 dolaru, oproti 0,90 dolaru z ledna 2002. Přesto Fed ve svém zoufalém úsilí předejít recesi v USA nalévá do soustavy další peníze, čímž inflační tlaky ještě zesiluje.
Pokles jen v Americe?
Poté, co Fed vyvolal boom, nemůže teď zabránit přinejmenším krátkodobému propadu v hospodářství USA, ba možná horšímu vývoji.
Bude-li příliš silně tlačit na setrvalou měnovou expanzi, poklesu nezabrání, ale mohl by místo toho vyvolat stagflaci - inflaci a zároveň ekonomické smršťování. Fed by se měl vynasnažit, aby předešel kolapsu likvidity, ale přitom aby udržel pod kontrolou inflaci a vyhnul se neomluvitelnému odlehčování rizikových bankovních úvěrů z kapes daňových poplatníků.
Podobné důsledky se mohou objevit po celém světě, a to buď do té míry, do jaké v rozvahách zahraničních bank figurují špatné americké hypotéky, nebo v nejhorším možném případě tehdy, dojde-li ke všeobecné finanční krizi. Stále však ještě existuje slušná naděje, že se pokles USA omezí převážně na Ameriku. Jsem přesvědčen, že újma pro zbytek světové ekonomiky může zůstat omezená.
© Project Syndicate, 2008.
