Podle zpráv americké agentury AP zůstane Barak ve funkci ministra obrany do doby, než bude po blížících se volbách jmenována nová vláda. Nové volby čekají Izrael 22. ledna.
Ehud Barak oznámil, že krok promýšlel několik týdnů. Na svou kariéru je podle svých slov pyšný, ale nastala doba posunout se někam dál. "Cítím, že je nyní potřeba uvolnit místo dalším, aby zaujali své pozice. Existuje velice mnoho možností, jak se v Izraeli zapojit, nemusí jít jen o politiku," řekl podle izraelského deníku Times of Israel.
"Chci studovat, psát, žít a mít se dobře," citovala dále britská BBC z jeho prohlášení. Končí tak úctyhodná vojenská a politická kariéra jedné z nejvýznamnějších postav současného Izraele.
Nejdekorovanější voják izraelské historie
Nyní sedmdesátiletý Ehud Barak, který je považován za vojenského experta, sloužil před vstupem do politiky v Izraelských obranných silách, kde to dotáhl až na hodnost generálmajora.
Hrdinný BarakEhud Barak vedl v roce 1972 operaci proti palestinským ozbrojencům z organizace Černé září, kteří unesli letadlo společnosti Sabena a donutili ho přistát na dnešním letišti Bena Guriona. Oblečen za pozemního technika přesvědčil únosce, že v letadle je třeba provést opravu, a rychle je přemohl. Dva muže zabil a dvě ženy zajal. Zajímavé je, že pod ním v té době sloužil i další budoucí premiér země Benjamin Netanjahu. O čtyři roky později patřil ke strůjcům další záchranné akce. Izraelské komando tehdy v ugandském Entebbe osvobodilo pasažéry letadla, které opět unesla organizace Černé září. zdroj: BBC |
Mezi nejvýznamnější operace, které vedl, patřila v roce 1973 likvidace teroristů z Organizace pro osvobození Palestiny po masakru izraelských sportovců na mnichovských olympijských hrách. Během jomkipurské války pak sloužil jako velitel tankové jednotky na sinajské frontě.
Během své bohaté vojenské kariéry obdržel pět vyznamenání za statečnost a stal se nejdekorovanějším vojákem izraelské historie. V polovině devadesátých let vstoupil do levicové Strany práce. Největšího úspěchu pak dosáhl v roce 1999, kdy vyhrál volby a stanul v čele vlády a vystřídal tak svého někdejšího spolubojovníka Benjamina Netanjahua.
Nařídil stažení izraelských jednotek z jižního Libanonu, jeho hlavním cílem však bylo uzavření míru s Palestinci. K tomu mělo dojít v létě roku 2000 pod patronací tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona. Čtrnáctidenní jednání mezi Barakem a Jásirem Arafatem konající se v americkém Camp Davidu však skončilo nezdarem.
Post premiéra země udržel Ehud Barak jen dva roky. V důsledku druhé intifády sám vyvolal předčasné volby a odešel z politiky. Znovu se vrátil v roce 2007, kdy se stal ministrem obrany ve vládě Ehuda Olmerta. V této pozici vydržel i v zatím poslední vládě, kdy se premiérem opět stal Benjamin Netanjahu. V roce 2011 opustil Stranu práce, které byl v té době předsedou, a vytvořil nový subjekt Acma'ut (Nezávislost), který ve vládě Stranu práce nahradil.
Akce v Gaze jako předvolební krok?
Jeho odchod zřejmě uvolní prostor pro bývalého šéfa izraelské armády Moše Jaalona, který nyní působí jako ministr pro strategické záležitosti Izraele a vicepremiér, uvažuje izraelský deník.
Spekulovalo se přitom, že nedávný vojenský zásah proti Pásmu Gazy Barakově nově založené straně získal politické body. Původně hrozilo, že se strana nedostane ani do parlamentu.
Někteří analytici tvrdí, že se Netanjahu s Barakem rozhodli zasáhnout vojensky proti palestinským raketovým útokům právě kvůli blížícím se volbám. Izrael zahájil palbu a nálety na pásmo 14. listopadu a za osm dní pak přistoupil na příměří. Boje si vyžádaly přes 160 mrtvých mezi Palestinci a pět mezi Izraelci.
