Kairesovy tituly, které vystihují jeho životopis, naznačují, že byl mimořádnou osobností. Čeští vědci se proto po odkrytí jeho hrobky vydali cestou srovnatelnou s detektivním pátráním. Propojili různé důkazy, souvislosti a dosavadní poznatky a najednou se před nimi vynořil Kaires, jeden z prvních staroegyptských mudrců. Vědecké bádání pokračuje, ale šance, že Kaires patří ke slavným starověkým mudrcům Imhotepovi a Ptahhotepovi, je veliká.
Králův důvěrník, který byl například i správcem Domu života, inspektorem kněží sloužících v pyramidových komplexech panovníků Sahurea a Neferirkarea nebo knězem bohyně Hathory, žil před 4 500 lety.
„A z období Nové říše, tedy o 1 300 let mladší, pocházejí dva vápencové fragmenty, které nesou seznam postav bájných egyptských mudrců, počínaje Imhotepem, přes Ptahhotepa a další až po Kairese. Podle legendy, která vznikla později, žil v období Staré říše a byl otcem důležitého vezíra Kagemniho, jehož hrobka se nachází v Sakkáře. Takže Kaires, jehož jsme objevili v Abúsíru, do naší teorie skvěle pasuje,“ vysvětluje ředitel českých egyptologů Miroslav Bárta.
Podle egyptoložky Lucie Vendelové Jiráskové je dalším dokladem papyrus uložený v Britském muzeu, který rovněž uvádí přehled uctívaných mudrců. Mezi asi sedmi jmény je i jakýsi Kaires.
„Jediný Kaires, kterého máme doloženého z doby, do níž měl podle papyrového seznamu patřit, a který má postavení mudrce, je ten náš. Dá se propojit s člověkem zmiňovaným v seznamu z Nové říše,“ říká.
Dárek k narozeninám
Jméno Kaires není běžné, a když se objevilo, profesor Bárta si vybavil, že o jednom Kairesovi vlastně ví. Zná ho právě z přehledu mudrců na vápencových fragmentech.
Jenomže ty už 70 let nikdo neviděl. „Naposledy byly spatřeny v 50. letech minulého století a pak se ztratily. Když jsem na jaře odjížděl z Egypta, řekl jsem svému dlouholetému příteli, řediteli Sakkáry Mohamedu Youssefovi, že jestli mi chce udělat radost a dát mi něco k padesátinám, ať tyto dva bloky znovu najde. Bylo jasné, že jsou někde ve skladu. A on je skutečně našel,“ prozrazuje Bárta. Jedním z podzimních úkolů českých egyptologů proto bude nová dokumentace těchto bloků a jejich publikace právě v souvislosti s Kairesovou hrobkou.
100 let české egyptologieSpeciál iDNES.cz  |
Díky satelitnímu průzkumu Abúsíru, který si čeští vědci nechali udělat, o velké a nikdy nezkoumané hrobce věděli roky. Leží severně od pyramidy Neferirkarea, panovníka vládnoucího v 25. století před Kristem.
„Už vzhledem k její poloze bylo jasné, že patřila významnému hodnostáři. Měl například tituly, které obvykle patřily vezírovi, přitom není doloženo, že by vezírem byl,“ říká Bárta a poukazuje na další zvláštnost: V kapli a ve vchodu měl Kaires dláždění z čediče, což tehdy bylo královské privilegium. Nikdo jiný tento materiál používat nemohl. Kaires ho jako jediný hodnostář té doby v hrobce měl. Musel tedy dostat svolení krále.
„Jeden z titulů, který jsme v hrobce našli, je dohlížitel nad královskými pracemi. Jako takový měl tedy přístup ke stavebnímu materiálu a mohl se s panovníkem domluvit, že ho použije i ve své hrobce,“ vysvětluje egyptoložka Vendelová Jirásková a dodává: „V kapli má totiž velký čedičový oltář v podobě kvádru, který měl už v době stavby jeden roh uražený. Možná to byl nějaký odpadní kus, který se nedal použít na královskou stavbu, tak si ho Kaires s královým svolením nechal.“
Před obrovským sarkofágem stála jeho žulová socha. Český objev tak odpověděl na otázku, kterou si egyptologové dlouho kladli: dávali staří Egypťané své sochy jen do serdábů, tedy zazděných místností s malým průzorem, odkud sochy „sledovaly a kontrolovaly“ průběh zádušního kultu v kapli v nadzemní části hrobky, nebo také do pohřebních komor? Ano, dávali je i tam – Kaires je důkaz.
Jeho životopis zachycují jen tituly na soše a fragmentech výzdoby, hrobka totiž byla zničená už ve starověku. „Vše, co jsme o Kairesovi dosud zjistili, ukazuje, že jde o mimořádnou historickou osobnost. Jsem přesvědčený, že je oním bájným mudrcem. A protože Imhotepova hrobka je stále neznámo kde, Kairesova je nejstarší objevenou hrobkou jednoho z prvních staroegyptských mudrců.“
Kaires nebyl v hrobce sám
Archeologický výzkum byl od začátku plný překvapení, přestože bylo zjevné, že české vědce dávno někdo předešel. „Byli to zloději kamene. Nacházeli jsme pláty rozřezaného vápence původního jemného obložení, takže bylo evidentní, že z výzdoby tam nic nebude. Nápisy zmizely, dochovalo se jen pár značek,“ popisuje česká egyptoložka.
Jitřní dům a Dům životaJitřní dům byl místem, kam přicházel panovník ráno posnídat a obléci se. Správce Jitřního domu se tak denně do jeho důvěrné blízkosti, což smělo jen velmi málo lidí. Dům života byl institucí, kam Egypťané ukládali texty zaznamenané na papyrových svitcích. Obsahující jejich poznání a nábožensko-filozofické texty. |
V hrobce byly tři pohřební komory. Největší a nejjižnější patřila Kairesovi. Zastřešovaly ji kamenné bloky, které nad sebou měly nadlehčovací komoru, aby nenesly obrovskou tíhu zásypu. „Našli jsme tam kostru, ale zloději ji rozcupovali a lebka, která je důležitým zdrojem informací, zmizela. Podle antropologů bylo Kairesovi v době smrti asi 45 let,“ popisuje Vendelová Jirásková.
Před vápencovým sarkofágem stála spodní polovina Kairesovy sochy, druhou část vytáhli zloději do nadlehčovací komory. Tam neměla co dělat, proto egyptologové s jistotou vědí, že její původní místo odpovídá postavení spodní části sochy u sarkofágu. Tím se potvrdilo, že staří Egypťané do pohřebních komor své sochy dávali, aby zde nastálo byla přítomná i podoba zemřelého.
Kdo byl pohřben ve druhé pohřební komoře, není známo. Zloději tělo vytáhli a zmizelo. Komora je však na rozdíl od Kairesovy velmi dobře zachovaná včetně pohřební výbavy. Byla vykradená, ale zmizely jen šperky. Jak je to možné? Zloději tu totiž byli jen ve starověku. „Ve starověku lupiče zajímala jen mumie, na níž bylo zlato a šperky. Zbytek tam nechali. V novověku už zloději brali vše, někdy po nich zůstala nanejvýš kostra,“ vysvětluje egyptoložka.
Z třetí pohřební komory je informací nejméně. Archeologové z ní vytáhli jen to, na co z bezpečné vzdálenosti dosáhli, protože hrozilo její zhroucení. Byla to nebezpečná situace a nestála za risk.
Další senzace: plné kanopy
Kairesova hrobka vydala ještě jedno vzácné překvapení: ve druhé pohřební komoře byly čtyři kanopy, z toho tři plné. Jednu zloději vysypali, ale obsah je nezaujal, tak ostatních si už nevšímali. Lucie Vendelová Jirásková považuje kanopy za úžasný objev, protože většina těchto nádob z doby Staré říše, do nichž se až později běžně ukládaly mumifikované orgány zemřelého, byla prázdná.
MudrcTexty, které sepisovali uctívaní staroegyptští mudrcové, jsou etickými naukami. Nedochovaly se, jsou známé skrze tradice. Popisovaly například, jakým způsobem se má úředník podílet na budování státu a jak má dodržovat společenskou smlouvu, i když ji takto staří Egypťané nepojmenovávali. V těchto naučeních bylo i to, jak se hodnostáři mají chovat k nadřízeným, podřízeným nebo stejně postaveným kolegům. |
„Co je v těch několika kanopách z doby Staré říše, které byly doposud nalezeny a měly původní obsah, není jasné. V minulosti nikdo neudělal pořádné analýzy,“ říká egyptoložka. Pozornost se proto nyní soustřeďuje na české vědce, kteří mohou dát odpověď díky svému objevu.
To, že se kanopy v nejstarších dobách egyptského státu dávaly do hrobek většinou prázdné, svědčí o tom, že mumifikace tehdy neodpovídala postupům, jaké jsou známé z období Nové říše, kdy se vnitřnosti vyjímaly z těla, balzamovaly a ukládaly do zvláštních nádob.
„Určitě to nebyl ve Staré říši standard. Možná to tak bylo u panovníků, nějakou formu mumifikace si možná mohli dovolit i někteří z vysokých hodnostářů, protože jejich těla jsou obalená obinadly, ale většina lidí to jen napodobovala a do hrobky dávala prázdné kanopy. Zatím tedy nedokážeme spolehlivě určit, jak se v této době při mumifikaci postupovalo a co přesně bylo jejím předmětem,“ vysvětluje egyptoložka.
Plné kanopy jsou uložené ve skladu a egyptologové se rozhodují, jak dál postupovat. Vybrat správnou analýzu, která dokáže přesně zjistit, zda jsou v nádobách vnitřnosti, nebo něco jiného, není snadné. Uvažuje se ale o histologickém rozboru. „Pak musíme Egypťany požádat o povolení k analýze, najít v Egyptě laboratoř, která ji udělá, a zaplatit odborníky,“ uzavírá Lucie Vendelová Jirásková.
Český egyptolog Miroslav bárta byl hostem pořadu Rozstřel (14. 1. 2019):
