Na zlatavé poušti se ve svitu Měsíce sešli dva milenci, aby stvrdili svou lásku sňatkem a slíbili si, že spolu budou navěky. Obřadu přihlížejí desítky příbuzných i velbloudi a ve vzdušných stanech se slaví ještě i druhý den. Hoduje se, tancuje se, předávají se dary. Oddací listy? Ty nejsou potřeba.
Alespoň v tradicích beduínských kmenů a dalších obyvatel pouští Jižní Sinaje. Podle egyptské Národní rady pro ženy právě v tomto guvernorátu na dodržování oficialit příliš nedbají.
„Nedávno jsme zjistili, že velké množství obyvatel Jižní Sinaje oficiálně nezaregistrovalo své manželství. Mnoho z nich také nemá občanské průkazy a rodné listy, které jsou potřeba k registraci manželství,“ popsala blízkovýchodnímu serveru al-Monitor Mona Salemová z jihosinajské pobočky Národní rady pro ženy.
Především narození dcery totiž rodiče úřadům často nenahlásí a ženy, jejichž život za celou dobu nestvrdilo žádné oficiální razítko, pak podle Salemové nemají přístup ke svým základním právům. Nemají nárok na důchod nebo dědictví a nemohou ani přihlásit své děti do školy. Bez občanky nepožádají v bance o půjčku. Bez pasu se zase nevydají na pouť do posvátné Mekky, kterou by měl každý správný muslim alespoň jednou za život absolvovat. O cestách kamkoliv jinam ani nemluvě. Ženy bez oficiální identity se nemohou ani rozvést, připomíná server Masress.
Národní rada pro ženy proto v červnu spustila osvětovou kampaň „Jižní Sinaj bez kmenových sňatků“, která má Egypťany přimět k návštěvě úřadů. Kromě rad, jak na to, nabízí i finanční pomoc těm, kteří na registrační poplatky nemají. Zaregistrovat svou svatbu totiž každý pár přijde na 250 egyptských liber (asi 314 korun). Reklamy v médiích budou zase především ženám vysvětlovat, jaké nevýhody jim může nezdokumentované manželství přinést.
Kmenové sňatky ruku v ruce s těmi dětskými
Výhodou registrace jsou naopak třeba státní příspěvky na bydlení nebo školné pro děti, což může Egypťany sužované ekonomickými problémy v zemi přesvědčit. Dokument z úřadu je podle Salemové může zase více svázat s rodnou zemí, což je na Sinaji prošpikované teroristy obzvlášť důležité (více zde).
Kmenové sňatkyKmenové sňatky se stále uzavírají nejen v Egyptě. Tanzánský kmen Kurya je podle serveru Independent typický tím, že se v něm heterosexuální ženy berou mezi sebou a sdílejí spolu i manželské lože.Tedy pouze ve chvílích, kdy je jejich mužští manželé opustili nebo zemřeli. Stovky let stará tradice nyumba ntobhu neboli „dům žen“ jim v tom případě totiž povoluje vzít si mladší ženu. Ta si pak může vybrat muže a porodit manželce společného dědice. Anastasia Juma z kmene Kurya už se jednou vdávala - ve třinácti letech. Manžel se k ní podle jejích slov choval jako k otrokyni, proto už mužům nevěří a vzít si ženu jí připadalo jako skvělá možnost. Další žena vysvětluje, že na dům žen si žádný muž nedovolí. „Nikdo na nás nemůže sáhnout. Pokud by nám nějaký muž zkusil vzít náš majetek, dostal by trest kmenových starších, protože na naši domácnost nemá žádné právo. Veškerá moc patří nám.“ Muži z etiopského kmene Hamar se zase mohou oženit pouze v případě, že se jim podaří čtyřikrát za sebou přeběhnout býka, ještě ke všemu nazí. Píše to CNN. Další kmen z Etiopie, Bodi, pak každoročně soutěží o nejtlustšího muže. Vítěz pak má největší šanci najít si manželku. Muži se v měsících před soutěží živí koktejlem kravského mléka a kravské krve. |
Podle al-Monitoru se však experti obávají, že desetiměsíční kampaň může jen těžko přetrhnout v egyptské beduínské společnosti hluboce zakořeněnou tradici kmenových sňatků. Salemová se chce proto obrátit na tamní duchovní i šejky, kteří by měli obyvatele přesvědčit o důležitosti civilních obřadů. Dají tak totiž najevo, že si uvědomují své závazky vůči státu.
Podle serveru AllAfrica Národní rada pro ženy mezi lednem 2011 a lednem 2013 přišla na Jižní Sinaji na 616 případů úřady neposvěcených svateb. Al-Monitor pak dodává, že od začátku kampaně rada zdokumentovala 300 případů - a s pomocí tamních úřadů je rovnou zaregistrovala.
S dalšími šedesáti pak pomohla i asociace Synové Sinaje, píše server El Watan News. Asociace údajně ví o 2,5 tisíci žen, kterým k registraci chyběl rodný list nebo občanský průkaz.
Nezdokumentované sňatky v Egyptě ovšem nejsou problémem jen Jižní Sinaje, ale například i oblastí kolem Nilu. Podle Salemové ale právě pouště, které se rozprostírají okolo Šarm al-Šajchu, jsou na tom nejhůř.
Přičítá to „kmenovým zvykům, brzkým svazkům a finančnímu statusu beduínských rodin“. Chudé rodiny totiž dcery provdávají co nejmladší a ty se pak musí místo domácích úkolů věnovat manželovi.
Vyvolený se přitom často najde v kruhu rodinném - třeba mezi bratranci. Průzkum publikovaný na serveru Cambridské univerzity Journal of Biosocial Science, který zahrnoval téměř čtyři tisíce párů oddaných na Jižní Sinaji, dokonce říká, že 37,5 procenta párů tvořili příbuzní - nejen mezi beduíny, ale i ostatními obyvateli regionu.
A pokud jde o náctileté nevěsty, egyptskou společnost loni v říjnu pobouřila fotografie dvanáctiletého Omara a jeho jedenáctileté sestřenice Gharam, které Omarův otec na svatbě svého nejstaršího syna oficiálně zasnoubil. Ačkoliv hostům to divné nepřipadalo, fotografie mladého páru vyvolala debaty o dodržování zákonů v Egyptě, píše americký The Washington Post.
Ty totiž věkovou hranici pro sňatek jasně vymezují - oženit či vdát se nesmí nikdo, komu ještě nebylo osmnáct. Přesto je podle zprávy UNICEFu z loňského roku 17 procent Egypťanek, které se vdávaly mezi patnáctým a osmnáctým rokem. A dvě procenta žen měla už v patnácti letech svatbu dávno za sebou.
Dětské sňatky ve světěPodle neziskové organizace Girls Not Brides (Dívky, ne nevěsty) bude při současném tempu na světě v roce 2050 1,2 miliardy žen, které se vdaly v dětském věku. Dnes jich je zhruba 700 milionů. Nejvyšší míru dětských sňatků přitom podle dat organizace mají v severoafrickém Nigeru, Středoafrické republice a Čadu. V absolutních číslech „vede“ Indie následovaná Bangladéšem a Nigérií. Egypt je v absolutním žebříčku na třináctém místě - zhruba 681 tisíc žen, kterým je dnes mezi 20 a 24 lety, se vdávalo ještě před osmnáctými narozeninami. Dětské sňatky však nejsou zvykem pouze afrických nebo asijských zemí. Girls Not Brides uvádí, že se mladé dívky vdávají i v Bělorusku, na Ukrajině, v Bosně a Hercegovině, Makedonii či Albánii. |
Omarův otec se údajně bránil hněvu veřejnosti - kterou pobouřila i fotografie silně nalíčené Gharam s natočenými vlasy - argumentem, že oznámil pouze zasnoubení a že na svatbu si obě děti počkají do osmnácti. Hlavně ve venkovských oblastech Egypta však podle Washington Postu zákaz dětských svateb obcházejí.
Obvykle tak, že se mladí manželé přijdou zaregistrovat s tvrzením, že mají čerstvě po veselce. Ta však proběhla už mnohem dřív. A děti, které se ve svazku mezitím narodily, si pak na své rodné listy také musejí počkat.
Sinajská pobočka rady pro ženy by proto ráda prosadila také nový zákon, který by uvrhl postih na každého, kdo své manželství nezaregistruje.
„Abychom ženy přiměly k civilním sňatkům a právům, které jim to přinese, potřebujeme zvednout úroveň vzdělávání dívek a ekonomicky je zajistit,“ míní Salemová. Podle mezinárodní organizace Girls Not Brides přitom 13 procent dívek mezi 10 a 29 lety nikdy nechodilo do školy.
„Mnoho lidí z kmenové komunity na Jižní Sinaji nevěří v oficiální manželství, protože je pro ně bezcenné. Další skupiny jej pak považují za příliš drahé,“ říká novinářka serveru EgyFP Azzah al-Masaidová s tím, že právě kmenová manželství zajišťují ženám i jejich dětem respekt ostatních a práva v kmeni obvyklá.
Poslední slovo při svatbě mívají stařešinové. Novinářka dodává, že problémem je v Egyptě i stěhování. Pokud se žena vdá v jiném městě, než se narodila, zaregistrovat ji bývá složité.
