Kdyby každý desátý člověk z jednoho procenta nejbohatších lidí na světě přesměroval procento svého příjmu na potlačení chudoby, podle efektivních altruistů by to spolehlivě zajistilo, aby ročně neumíralo 10 milionů lidí na nemoci, které nemusí být smrtelné. „Myšlenka je to jednoduchá, je ale těžké to koordinovat,“ vysvětluje předseda Spolku pro efektivní altruismus Jan Kleňha.
„Když přemýšlíme o tom, jaké problémy by se měly řešit jako první, díváme se na tři faktory: Jak je problém velký, jestli je vůbec řešitelný a jak moc je podfinancovaný,“ popsal Kleňha. Na základě těchto kritérií efektivní altruisté vypočítávají, kam by mělo směřovat nejvíc peněz a energie, aby byla efektivita nákladů co největší – tedy aby organizace zachraňovaly nebo zlepšovaly co nejvíce životů za co nejmíň peněz.
Efektivní altruisté používají pro kvantitativní srovnávání charitativních projektů ukazatele jako počet životů zachráněných za jeden dolar či jednotky určující poměr mezi délkou a kvalitou života. Pro sociální a politickou problematiku je to QALY (quality-adjusted life years – počet roků, které člověk díky zlepšení kvality života prožije navíc), pro oblast zdraví DALY (disability-adjusted life years – množství ztracených let v důsledku nemoci, postižení či úmrtí).
Efektivní altruistéHnutí efektivních altruistů vzniklo na půdě velkých amerických univerzit přibližně před 10 lety. Je založeno na myšlence, jak vykonávat dobro co nejefektivněji. Kromě měření účinnosti neziskových organizací propaguje i kritické myšlení a ideu, že lidský život má stejnou hodnotu kdekoli na světě. Hnutí se snaží využívat vědecké důkazy a racionální uvažování. Zásadním milníkem vzniku hnutí byla publikace knihy filozofa Petera Singera The most good you can do. |
Podle této filozofie je pro českého dárce, který chce přispět a vykonat tím co nejvíc dobra, nejefektivnější poslat peníze na řešení zahraničích problémů. Například přispívat na antimalarické sítě, které podle mnoha výzkumů pomáhají podle množství finančních prostředků na jeden zachráněný život nejefektivněji. I v českém prostředí se však najdou způsoby, jak konat dobro, které jsou účelnější než jiné.
„Ohledně vzdělávání je pravděpodobně efektivnější dávat peníze na předškolní vzdělávání a zlepšování školek než na platy učitelů,“ ilustroval Kleňha. „Kvalitnější předškolní vzdělávací instituce lépe připraví děti do škol. V důsledku se pak děti v dospělosti dokáží lépe postarat o rodinu nebo nebudou mít sklony ke kriminalitě. Jedna koruna investovaná do školek udělá podle nás dvakrát až šestkrát více dobra, než koruna investovaná do vyšších platů učitelů,“ doplnil efektivní altruista.
„Klidně si ponechte svoje emoce – když vás zajímají zvířata a chcete jim pomáhat, je to úplně v pořádku. Bylo by ale užitečné přemýšlet racionálně a vybírat si ty metody pomoci, o nichž existují studie a které ukazují, že dokáží pomoci nejvíce zvířatům za nejmíň peněz,“ nastínil Kleňha. Podle něj je efektivnější darovat peníze na kampaň za veganství nebo iniciativám lobbujícím za regulaci zvířecích farem než psím útulkům.
„V útulku stojí péče o jedno nemocné zvíře desítky až stovky tisíc korun ročně. Kdybychom však stejnou sumu vložili do aktivní propagace veganství nebo do lobbismu za vetší regulaci velkofarem, pravděpodobně bychom za stejné peníze dokázali zachránit stovky zvířecích životů,“ vysvětlil pracovník think tanku Copenhagen Consensus Center, který se zaměřuje na globální problémy.
České neziskovky své dopady neměří
České neziskové organizace podle něj dělají chybu v tom, že dopady své činnosti téměř neměří. „A je to pochopitelné, často mají málo peněz a potýkají se s nedostatkem financování. První oblast, kde tedy zkrouhnou peníze, je právě měření dopadů,“ objasňuje Kleňha. Především však poukazuje na to, že měření efektivity nevyžadují jejich dárci.
Kontroverzní filozof Singer poprvé přednášel v Česku, odpůrci nepřišli |
„Mentalita českých neziskovek i jejich dárců je taková, že dárci pořád kladou důraz na výši režijních nákladů. To ale vůbec není správný indikátor, protože neziskovka s velkými režijními náklady může ve výsledku vytvářet daleko více dobra než neziskovka, která nemá režijní náklady téměř žádné,“ vysvětlil Kleňha. Neziskové organizace podle něj za této situace nemají důvod, aby měřily účinky své činnosti, a často nerozumí tomu, jak – a jestli vůbec – je efektivní.
Podle Kleňhy se například minula účinkem kampaň za sbírání víček, kdy lidé nakupovali plastové lahve na pomoc rodinám s handicapovanými dětmi či zvířatům. Výsledkem však podle něj byla i zátěž pro životní prostředí v podobě spotřebovaných lahví. „Mnohem lepší by bylo tohle vůbec nedělat a jenom nechat děti, ať pijí vodu z vodovodu, a peníze za lahve posílat přímo organizacím,“ domnívá se Kleňha.
Aby diplomka neskončila v šuplíku
Jedním ze stěžejních projektů tuzemských efektivních altruistů je Efektivní diplomka. Cílí na studenty, kteří neví, jaké téma si vybrat pro závěrečnou práci. „Zeptali jsme se neziskových organizací po světě, jaká témata by pro svou činnost potřebovaly zpracovat. Sestavili jsme tak seznam, který teď nabízíme studentům. Absolventi tak mohou mít jistotu, že jejich práce neskončí v šuplíku,“ popsal Kleňha.
Efektivní altruismus v ČRJan Kleňha s přáteli založili Spolek pro efektivní altruismus v roce 2016, kdy uspořádali konferenci za účasti hostů z Velké Británie a Spojených států. Členové organizace poté začali připravovat jednotlivé projekty, které by měly nejen informovat, ale i zlepšit fungování českých neziskových organizací. V současné době pracují na projektu České priority, který má za cíl zjistit, jaké otázky jsou pro Českou republiku nejpalčivější, a navrhnout jejich řešení. |
Komparativní výhoda České republiky tkví podle hnutí v kvalitních výzkumnících a vzdělaných lidech, kteří však po odchodu ze škol často odcházejí do zahraničí. Podle Kleňhy jsou přitom ve chvíli, kdy dokončí vysokou školu, ochotní v Česku relativně levně pracovat.
„Česko je navíc schopné přitáhnout zajímavé zahraniční instituty či zakládat nové v dalších oblastech. Například momentálně se několik mých kolegů snaží založit institut bezpečnosti umělé inteligence. To je právě jedno z témat, které by bylo ekonomicky výhodné studovat v České republice,“ doplnil Kleňha.
Podle efektivních altruistů se také vyplatí uvažovat o existenčních hrozbách, u kterých je sice nízká pravděpodobnost, že nastanou, ale pokud k nim skutečně dojde, budou jejich dopady zdrcující. Příkladem jsou biologická rizika, nukleární válka nebo právě umělá inteligence.
„Existují akademici, kteří říkají, že umělá inteligence se může zvrtnout a ohrozit existenci celého lidstva. Prosazujeme začít studovat bezpečnost umělé inteligence už teď a vytvářet pojistky pro to, aby se umělá inteligence, až bude chytřejší než člověk, zvrtnout nemohla,“ nastínil Kleňha.
Příliš snadné odpovědi
Podle Jana Kroupy z Českého centra fundraisingu má efektivní altruismus své limity. „Ptaní se po tom, jak efektivní je podpora dobročinnosti, kterou děláme, je výborná věc. Je potřeba, abychom se na to ptali častěji a bavili se o tom,“ souhlasí. Na hnutí však například kritizuje, že na řadu komplikovaných otázek přináší příliš snadné odpovědi.
„Je to, jako kdyby efektivní altruismus říkal: ‚Je těžko obhajitelné, abychom my teď tady v Praze podporovali alternativní divadlo, když někde jinde umírají děti. A my můžeme za ty samé peníze, které tady pošleme divadlu, zachránit konkrétní životy konkrétních bytostí někde jinde.‘ Jsem přesvědčený o tom, že i podpora jiných věcí, které zdánlivě v jednoduchém srovnání nejsou ani tak naléhavé, ani tak zásadní, je důležitá proto, aby vůbec mohlo existovat kulturní podhoubí, které nám ukazuje, že je dobré myslet na děti s malárií v Africe,“ vysvětluje Kroupa.
„Efektivní altruisté neuvažují o tom, kdy ten dopad měříme. Jestli mluvíme o dopadu teď, za rok nebo dlouhodobě. Protože tam už je velmi složité to projektovat. Protože když my teď pošleme někam peníze, něco se za ně stane. Co to ale znamená pro danou komunitu, pro to místo, kulturu nebo pro budoucnost té vesnice? To už by se vyhodnocovalo mnohem složitěji,“ dodává Kroupa.
