Průkopník HIV
HIV je bezesporu nejúspěšnějším virem ze subsaharské Afriky. Od svého objevení se rozšířil po celém světě. Představuje však jen jednu z tváří smrti, která má svůj původ v deštných pralesích. HIV byl poprvé identifikován v roce 1959 u muže z tehdejšího Zairu. Následný výzkum ukázal, že HIV se vyvinul z opičího viru SIV.
Prozatím se vědci nedokázali shodnout na tom, jak se podařilo viru překonat druhovou bariéru. A také se nepodařilo najít lék, který by spanilou jízdu viru HIV dokázal definitivně zastavit. Avšak proti dalším zabijákům této oblasti je HIV pouze slabý odvar. Odborníci očekávají, že v subsaharské Africe číhá nejméně třicet dalších virových kmenů, které by za jistých okolností mohly po celém světě zabít stamiliony lidí.
Smrtící jednoduchost
Ebolu a další jí podobné viry řadí vědci do skupiny R4, kam patří nejnebezpečnější virové kmeny. Ty dosud nemají na svém kontě ani zdaleka tolik obětí jako HIV, ale vědci se obávají rychlosti, s jakou dokážou zaútočit, a především snadnosti přenosu mezi lidmi. A to vše v situaci, kdy není problém si odjet na skok do afrického pralesa a bez jakýchkoliv překážek se vrátit zpět do civilizace.
První příznaky eboly se projevují jako obyčejná chřipka, zvýšená teplota a celková slabost. V té chvíli se však virus v organismu bleskově množí, zasahuje především játra, ledviny či reprodukční orgány.
Pokud by se infikovaný člověk pohyboval po městě, mohl by nakazit stovky dalších lidí. Postižený nemá téměř šanci na přežití. Například zairská verze eboly usmrtí devět z deseti pacientů, u súdánské verze téhož viru se úmrtnost pohybuje kolem 70 %.
Viry číhají kdekoliv
Ebola není jediným zástupcem. Mezi další zástupce virů R4 patří margurg. Ten byl poprvé identifikován v Německu, kam se dostal s pokusnými opicemi. Z 25 nakažených zemřelo sedm lidí. Margurg zabije v průměru 25 % nakažených. Pravá epidemie však naštěstí neproběhla v Evropě, ale v místě původu.
Na ugandsko-keňském pomezí se tímto virem nakazil Francouz Charles Monet. Po týdnu se u něho projevily příznaky, ale protože si s ním lékaři nevěděli rady, poslali ho do keňské metropole Nairobi. Po cestě se však Monetovi udělalo špatně a zvracel černou krev. Jen zázrakem a včasným zákrokem lékařů se epidemie nerozšířila.
Budeme mít lék?
Vědcům se již podařilo vyvinout vakcínu proti ebole a marburgu, ale zatím ji testovali pouze na zvířatech. Výsledky jsou podle nich slibné. Pro nalezení léku je však důležité najít přirozenou lokalitu, kde se virus vyskytuje. A tak vědci odchytávají v džungli stovky zvířat, aby mohli virus izolovat.
Na otázku, proč je o virech z pralesa stále častěji slyšet, někteří odpovídají, že si za to člověk může sám, protože proniká stále hlouběji do pralesa a přichází do styku s něčím, co by tam mělo zůstat.
