"Bojím se, co uvidíme v Džanínu, až vojáci odejdou. Bojím se, že to bude naše ostuda," zněla slova jednoho izraelského novináře krátce před ukončením bojů. Nebyl sám. Během čistící operace armáda oblast hermeticky uzavřela a na tábor vedla mimo jiné opakovaně raketové útoky z vrtulníků. Když pak vojáci odešli, zůstaly po nich ulice srovnané buldozery. Celý svět viděl strašné záběry této devastace.
V táboře bylo přitom kromě palestinských bojovníků i mnoho civilistů. A Palestinci dnes obviňují Izrael z páchání masakrů. Většina humanitárních organizací to nicméně odmítá, ačkoli nevylučuje, že vojáci mohli spáchat válečné zločiny.
Izrael veškerá obvinění popírá. Ale místo aby se snažil to, co tvrdí, dokázat, klade nezávislému vyšetřování překážky. Došlo to tak daleko, že šéf OSN Kofi Annan musel rozpustit zvláštní vyšetřovací komisi světové organizace, která měla situaci na místě prošetřit. Izraelský kabinet má totiž obavy, že vyšetřování může být zaujaté.
Komisi však neměl vést žádný zelenáč ani nedůvěryhodná osoba. Určen byl bývalý finský prezident Martti Ahtisaari. Jen pro zajímavost, něco takového si zatím dovolil málokdo.Izrael se tím zařazuje do podivné společnosti. Postup kabinetu premiéra Šarona je tedy krajně nedůvěryhodný a nakonec uškodí zase jen Izraeli, protože dá prostor fámám a lžím.
Izraelská vláda by měla najít odvahu podívat se skutečnosti do tváře i s tím rizikem, že bude strašná. Svět to Izraeli neodpustí, ale vzhledem k tomu, jak hrůzný teror vojenské operaci předcházel, možná pochopí, že se to mohlo stát. Teď nepochopí nic a na Izraeli zůstane ležet cejch.
