Prý je to deformace z povolání psychiatričky. "Já jsem lékař, a když vidím situaci akutně neudržitelnou, tak nejdřív poskytuji první pomoc a pak teprve léčím chronickou nemoc," přiznala Džamila Stehlíková.
Ve vládě vede zvláštní útvar. Není ani ministerstvem v pravém slova smyslu, pouze úřadem. Na starosti má ochranu lidských práv a národnostních menšin.
Že by o Stehlíkové nebylo slyšet, nelze v žádném případě říci. Naopak, patří k nejvíce medializovaným tvářím. Problém je v tom, že častěji spíše pro své kontroverzní návrhy než díky konkrétním výsledkům, kterými by se mohla pochlubit.
Veřejnost asi nejvíce zaskočila svým nápadem kriminalizovat tělesné trestání dětí rodiči. Pod tíhou veřejného mínění a statistických průzkumů od svého návrhu pomalu upouští. Zdaleka však nejde o jediný "úlet" snaživé ministryně. Čím se vlastně zabývá a jaké úspěchy, či spíše nezdary má dosud na svém kontě?
Ve spárech politické korektnosti
Za své nepromyšlené kroky si Stehlíková vysloužila kritiku už od samého počátku. Veřejně například prohlásila, že chce několika vystěhovaným romským rodinám na Vsetínsku finančně pomoci a přislíbila jim státní dotaci půl milionu korun. Když jí její úředníci nápad rozmluvili jako legislativně nemožný, vyhlásila veřejnou sbírku. Romové ji vzápětí odmítli.
Hned zkraje svého ministerského působení se také zhurta pustila do svého kolegy ve vládě, vicepremiéra Jiřího Čunka. S lidoveckým předsedou se hádala, kdo více romské problematice rozumí. Když pak Čunek pronesl další ze svých nezapomenutelných výroků, obvinila ho z podněcování rasové nesnášenlivosti a jeho slova prohlásila za protiústavní.
Důsledky politické korektnosti však mohla brzy zažít i sama na sobě, když její upřímně míněná slova vyzněla přesně opačně, než by chtěla. Sama se tak ocitla v situaci Jiřího Čunka a musela se za své výroky omluvit uraženým romským organizacím. Ty pobouřilo například prohlášení, že "romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce." Omlouvat se musela i za slova, že "za neúspěchy romských dětí ve škole stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy a posílají je krást".
Ve své pomoci Romům se přitom ministryně sama příliš velkými úspěchy pochlubit nemůže. Například nová agentura, kterou zavedla v Brně a Břeclavi ve snaze řešit problém zdejších romských ghett, zůstala jen u slov. Zklamaná radnice, která se těšila na potřebné finance a rady, jak problémy s ghettem odstranit, si stěžovala, že vládní projekt nefunguje.
Dlouhodobým tématem je také vepřín v Letech, se kterým si však ministryně neví rady. Nejprve tvrdila, že ho stát vykoupí, později od záměru upustila a oznámila, že peníze chce najít formou nadační sbírky v zahraničí. Nejnověji by mělo podle jejích plánů na místě bývalého internačního tábora pro Romy vzniknout centrum romského holokaustu.
Proti diskriminaci
Stehlíková ale nebojuje pouze proti rasové diskriminaci. Diskriminace má mnoho různých odstínů a úkolem ministryně je veřejnost před jejími projevy varovat. S jejím požehnáním proto nedávno na české silnice vyrazil informační kamion, jehož tým má za úkol vysvětlovat, jak čelit nerovnému zacházení. Jeho první zastávka vedla na festival Sázavafest.
Trápení však ministryni působí antidiskriminační zákon, který patří k prioritám jejího úřadu. Sepsali ho její úředníci, prošel po dlouhých debatách Sněmovnou i Senátem, ale narazil u prezidenta Klause, který jej jako nepotřebný a nadbytečný vetoval. Osud zákona je tak nejistý, sociální demokraté jej totiž už podruhé podpořit nechtějí a Sněmovna možná nebude mít dostatečný počet hlasů, aby prezidentovo veto přehlasovala.
Proti diskriminaci tak bojuje alespoň konkrétními aktivitami. Tříletý projekt proti diskriminaci seniorů ministryně rozjela v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Odborníci v jeho rámci navštěvují tři desítky domovů důchodců a seniorů se ptají na jejich zkušenosti s diskriminací, týráním a zneužíváním. V následujících dvou letech by ministryně chtěla získané poznatky využít v celonárodní kampani.
Ve snaze pomoci sociálně potřebným skupinám vyráží do boje i proti herním automatům. Obyvatelé romských ghett prý často v automatech utrácejí sociální dávky a padají do sociální pasti. Ráda by proto v problémových lokalitách herny zakázala. "Chceme, aby se už nestávalo, že někdo půjde s kamarády do restaurace, dají si pár skleniček a výsledkem je, že skončí k ránu s prohranou výplatou. Po ztrátě peněz pak následují hádky a další problémy v rodině," vysvětlila svůj záměr Stehlíková.
Pro zdravotně postižené navrhuje výtahy v každé budově, která má více než čtyři patra. "Důvod, proč chceme zpřísnění těch podmínek, je ten, že nejenom zdravotně postižení občané často mívají potíže dostat se do vyšších podlaží, pokud v budově není výtah," vysvětlila.
Úsměvy, pobouření i nezájem vyvolal i další nápad z dílny zelené političky. Těhotné ženy by podle něj nosily žlutý odznak či samolepku, které by jim měly uvolnit místo v tramvaji či před pokladnou. Ministryně po několika měsících od svého návrhu raději upustila. "Byla by nezodpovědnost dát prostředky do záměru, se kterým se ztotožnilo jen patnáct procent těhotných žen," přiznala. Zaměří se proto alespoň na podporu matek s dětmi od dvou do tří let, které se pohybují s kočárkem.
Před mediálním násilím by zase mohl děti v budoucnu ochránit dobře známý systém hvězdiček, které by označovaly pro děti nevhodné pořady, oživila ministryně praxi Československé televize.
Duhová ministryně
Studnice nápadů Džamily Stehlíkové se zdá být nekonečná. Před časem přišla s revolučním návrhem, který by znamenal průlom v dosavadních právech homosexuálních párů. Podle ministryně by homosexuálové mohli, zatím jen za určitých okolností, adoptovat děti.
Podle kritiků podobného přístupu jde ale o nebezpečné otevření Pandořiny skříňky, protože homosexuální páry by pak po tomto ústupku mohly požadovat další práva.
Gay a lesbickou minoritu ministryně nedávno otevřeně podpořila při průvodu Queer Parade v Brně. Zahalená do duhové vlajky kráčela v průvodu, což byl na ministryni krok nevídaný a později i kritizovaný - jako členka vlády by měla udržovat určité dekorum, ne demonstrovat.
Stehlíková má starost i o transsexuály. Změna pohlaví by mohla probíhat už před osmnáctým rokem věku, navrhla.
V současné době se Stehlíková snaží vyřešit problém obětí dlouhodobého pronásledování. Dosud nepostižitelná psychická újma by se totiž mohla stát trestným činem. Ministryně by chtěla takzvaný stalking možná už od poloviny příštího roku trestat pobytem za mřížemi. Zatím má šanci na úspěch, vláda totiž návrh podpořila.
