Z tohoto úhlu je obraz chmurný. Chatrná lepenice uplácaná jen ze strachu na písku. Špidlova vláda bez Špidly. Velkoústá koaliční smlouva.
Ve skutečnosti dva roky, které ČSSD a Unie svobody chtějí využít k tomu, aby si zachránily krk. Nebýt hrůzy z předčasných voleb, nikdy by se už nedaly dohromady. Výsledkem bude halasné přešlapování na místě.
A nyní přízemně realistický pohled: vládní koalice utrpěla zdrcující a devastující porážku v eurovolbách. Veřejnost jí nedůvěřuje. Sociální demokracie je rozpolcena na umírněné pragmatické socialisty a radikální, skoro komunistickou levici.
US dodýchává, někteří poslanci otevřeně rebelují. Po pár týdnech vstává mrtvola z hrobu. Na to, čím prošla, vyhlíží docela zdravě. Stanislav Gross zatím prokázal slušnou směs rozhodnosti a pragmatismu.
Jeho řeč, kterou přesvědčil v sobotu vedení sociální demokracie, byla místy velice dobrá. Představil se jako vůdce, který mluví normálně. Je srozumitelný, neuhýbá před otázkami. Neintelektualizuje, nesrší bonmoty ani neutlouká oponenty úředničtinou.
Úspěch je to zatím prchavý a už na podzim může být stavba v troskách. Ale je to určitě víc, než by od něj fandové ČSSD po Špidlově demisi čekali.
Který pohled je pravý? Oba zároveň. Ze staronové vlády nemůžeme mít žádnou velkou radost - zásadní reformy se odkládají. Odkládají se i volby. Přitom právě předčasné hlasování by dalo voličům možnost rozetnout patovou a k ničemu nevedoucí situaci ve sněmovně.
Pokud však Gross úkol zvládne a vládu udrží, pokusí se přinejmenším urychlit hospodářství a zpomalit své BMW. Představí tedy praktický, moderní a lidový způsob vládnutí. Žádný důvod k oslavě, ale vlasy si taky rvát nemusíme.
