Ozbrojený konflikt, který v letech 1992 až 1995 zmítal Bosnou a Hercegovinou, patřil k nejkrvavějším válkám provázejícím rozpad někdejší Jugoslávie. Jedním z vrcholů bosenského konfliktu bylo obléhání Sarajeva, zahájené 5. dubna 1992.
Válka v Bosně a Hercegovině (1992-1995)Násilí v zemi propuklo po referendu, jímž byla drtivě vyhlášena nezávislost země. Bosenští Srbové, kteří hlasování bojkotovali, už předtím vyhlásili vlastní stát - Republiku srbskou v Bosně a Hercegovině - a s podporou Bělehradu postupně ovládli dvě třetiny země. Podobně i bosenští Chorvaté vyhlásili vlastní Chorvatskou republiku Herceg-Bosna, podporovanou Záhřebem. Etnicky motivovaná občanská válka se nadmíru vyznačovala krutostmi na civilním obyvatelstvu, jimž se nevyhýbala žádná ze stran. Válku, která si vyžádala na 100 000 mrtvých, ukončila daytonská mírová dohoda. Z Bosny byl vytvořen útvar skládající se z muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské.  Bosenský voják právě objevil hromadný hrob ve své rodné vesnici.  Vyhublí váleční zajatci v Trnopolji |
Území Bosny a Hercegoviny obývají příslušníci tří národností, jejichž názory na budoucnost země se po pádu jugoslávského komunistického režimu podstatně rozcházely.
Zatímco bosenští Srbové a Chorvaté dávali najevo separatistické úmysly, Muslimové (dnes Bosňáci) byli připraveni hájit jednotu země i silou.
Na přelomu let 1991 a 1992 přerostlo napětí mezi etniky do otevřené války, v níž proti sobě stanuli bojovníci jednostranně vyhlášené Republiky srbské a bosenská armáda, tvořená převážně Muslimy.
329 střel denně
Násilí zasáhlo celou zemi a nevyhnulo se ani hlavnímu městu. Bosenští Srbové využili toho, že se jim do rukou dostala část výzbroje jugoslávské armády včetně těžké techniky, a počátkem dubna 1992 Sarajevo obklíčili.
Odříznutím města od zbytku země začalo pro Sarajevany období nedostatku a strádání. Prakticky denně byla metropole ostřelována z děl a minometů rozmístěných v okolních kopcích.
Kromě obytných domů se terčem střelby staly také školy či nemocnice. Zničena byla rovněž budova bosenského parlamentu a národní knihovna, v níž shořely stovky vzácných rukopisů.
Miss Sarajevo
Píseň Miss Sarajevo, kde se vedle zpívajícího Bona Voxe objevuje i Luciano Pavarotti, je inspirovaná tragickými událostmi v bosenském městě. Je jediným singlem z alba "Original Soundtracks 1", které vyšlo v roce 1995. Ač album natočila spolu s Brianem Enem kompletní sestava irské kapely U2, pro přílišnou experimentálnost muselo být vydáno pod hlavičkou fiktivní kapely "The Passengers". |
Podle zprávy vypracované experty OSN dopadlo na město ve sledovaném období v průměru 329 střel denně. Co do počtu obětí byl nejhorším dnem 5. únor 1994, kdy minometný granát zabil na tržnici v Markale 68 lidí a na dvě stovky zranil.
Alej odstřelovačů a hřbitov na hřišti
Obranu města, do níž se vedle vojáků bosenské armády zapojili i členové místního podsvětí, stěžoval nedostatek munice, ale také srbští odstřelovači. Jejich terčem byli i civilisté, takže pouhá cesta pro vodu se pro Sarajevany stala dramatem, při němž šlo o život. Kvůli vysokému počtu životů zmařených kulkou některého ze sniperů si hlavní městská třída vysloužila přezdívku "alej odstřelovačů".
Životní podmínky obyvatel v mnohém připomínaly středověk. Lidé trpěli nedostatkem pitné vody, jídla i léků. Často nešla elektřina, nefungovalo telefonické spojení a jako topivo se v zimě využívaly stromy z městských parků. Kapacita hřbitovů přestala po čase stačit, a tak se začalo pohřbívat i na hřišti ve čtvrti Koševo.
Částečnou úlevu zkoušenému městu přineslo v létě roku 1993 vybudování 800 metrů dlouhé štoly pod letištěm v Butmiru. Tímto improvizovaným tunelem, jenž ústil na území pod kontrolou bosenské armády, proudily do obleženého města léky, potraviny i munice, zatímco v opačném směru byli evakuováni ranění.
Obléhání zničilo čtvrtinu města
Muslimským a chorvatským jednotkám se přes četné pokusy nikdy nepodařilo prorazit pevné srbské sevření. Blokáda Sarajeva byla ukončena teprve na základě daytonské mírové dohody poslední únorový den roku 1996.
Obléhání Sarajeva trvalo přesně tři roky, deset měsíců a 25 dní, tedy déle než například proslulá blokáda Leningradu za druhé světové války. Podle odhadů přišlo v Sarajevu o život více než 11 000 lidí a zhruba čtvrtina budov ve městě byla zničena.
Sarajevské události měly dohru před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Před haagským soudem stanulo v této souvislosti několik osob, ale hlavní pozornost se soustředila na případ bosenskosrbského generála Stanislava Galiče. Za podíl na ostřelování Sarajeva byl v listopadu 2006 odsouzen k nejvyššímu možnému trestu, tedy doživotí.
