V tomto jarním čase Írán poskytuje politicky i kulturně méně negativní obraz než ten, který má islámská republika ve velké míře na Západě.
"Prodělali jsme těžké časy, ale dnes jsme nezávislí na kterékoli velmoci. Jsou to momenty hrdosti," řekl viceprezident pro životní prostředí Masúmí Ebtekar.
Stále roste svoboda slova, i když zesnulý ajatolláh Chomejní zůstává mimo veškerou kritiku. Nové noviny i politická seskupení rostou za vlády prezidenta Muhammada Chatámího rychleji, než je stačí zakazovat soudci islámských soudů. A v tomto měsíci si Íránci zvolí 200 000 členů městských rad.
Uvolňují se kulturní a náboženská omezení, íránský film vzkvétá, předpisy pro oblékání žen jsou uplatňovány méně přísně, alespoň v Teheránu, a dokonce začíná být veřejně tolerována pop-music.
Teherán je snad ještě špinavější betonovou metropolí než předtím za šáha, ale nekontrolovaný růst je méně anarchický, odstraňují se čtvrti brlohů, ožila bytová výstavba, přibývá parkovišť i dálnic.
Cena ropy nedávno klesla o 40 procent na pouhých 9,38 dolaru za barel, takže oslavy jsou méně slavné než v časech, kdy revoluce vyhnala ceny ropy na 40 dolarů.
Mnoho obyčejných Íránců se staví k výročí lhostejně. "Podporoval jsem revoluci a imáma Chomejního, ale hospodářství je na tom špatně," říká Abbás, učitel, který si přivydělává po večerech taxikařením. Na dotaz, kdo za to může, odpovídá jednoslovně "mulláhové", šíitské duchovenstvo, které ovládlo státní správu.
Umírněný duchovní Chatámí byl zvolen s obrovskou převahou prezidentem právě na protest proti nim.
Historici zařazují íránskou revoluci vedle francouzské a ruské. Každá měla své tvrdé jádro francouzská třetí stav, ruská bolševiky a íránská šíitské duchovní. Každá musela odolávat válce rozpoutané zahraničními nepřáteli, každá vyvolala vlnu politického teroru.
Za dvacet let ztratil Írán většinu revolučních postav. První prezident byl vyhnán zpět do exilu za 17 měsíců od svého zvolení, tisíce mladých aktivistů, kteří se rozešli se šíitskými duchovními, byly popraveny.
Dnes žije Írán v míru se sousedy a dobývá si zpět úctyhodné postavení přes trvající nepřátelství Spojených států. Směřuje k politickému pluralismu a dávno potřebným hospodářským reformám.
Jeho obyvatelstvo se za dvacet let téměř zdvojnásobilo na 60 milionů. Vládcové musí čelit rostoucím tužbám netrpělivé mladé generace a také žen požadujících více svobody a trochu veselejší život i při zachování základů islámského systému.
Dárek k výročí islámské revoluce: právo, tolerance
V Teheránu se sice včera ještě pálily americké vlajky a figurína strýčka Sama - ovšem spíše tak trochu ze setrvačnosti.
Stalo se to za masových shromáždění, jimiž země slavila kulaté, dvacetileté, výročí revoluce, která svrhla prozápadního šáha a nastolila režim v čele s islámským duchovenstvem.
V pozměněné atmosféře, politicky umírněnější než kdy jindy, prezident Mohammad Chátámí v projevu před několika statisíci lidí na náměstí Svobody v Teheránu přislíbil, že třetí desetiletí islámské republiky se bude vyznačovat větší demokracií a vládou práva. "Musíme se snažit o větší toleranci vůči jiným názorům a životním stylům," prohlásil Chátámí, který podle konzervativního duchovenstva svou umírněnou politikou podkopává revoluci. Od zvolení Chátámího prezidentem Írán skutečně zmírnil svou rétoriku a usiluje o dobré vztahy se sousedy.
