Státní zástupkyně Brigita Bilíková uvedla, že podnět na zahájení trestního stíhání Vassiova a Kuděly bude následovat po vynesení prvního rozsudku vítkovské kauzy. "Nyní by to bylo obtížné. Zadržené předměty jsou součástí spisového materiálu a bylo by složité je vyčlenit," vysvětlila žalobkyně.
Vassiov patří mezi přední opavské neonacisty a v minulosti se několikrát dostal do problémů se zákonem. Soudy ho trestaly už čtyřikrát, například za napadení tří Romů v Ostravě dostal pětiletý trest.
Ve vězení strávil tři roky a dostal se ven na podmínku. Pokud nad ním soud vynese verdikt za přechovávání věcí s neonacistickou tematikou, bude si muset odpykat i zbytek trestu. Zločinu se totiž dopustil v podmínce.
Žháři zaútočili na domek ve Vítkově 19. dubna 2009. Tehdy dvouletá Natálka utrpěla těžké popáleniny a byla v bezprostředním ohrožení života kvůli popáleninovému šoku, selhávání ledvin a otravě krve.
Policie loni v srpnu zatkla celkem 12 pravicových extremistů, o kterých se domnívala, že mají s kauzou Vítkov spojitost. Nakonec ji prokázali jen čtyřem. Na lavici obžalovaných usedl David Vaculík, Jaromír Lukeš, Ivo Müller a Václav Cojocaru. Za pokus o rasově motivovanou vraždu mohou dostat i výjimečný trest či doživotí.
V autě si zpívali neonacistické skladby
Proces s vítkovskými žháři nyní pokračoval přehráváním záznamů hovorů mezi obžalovanými a jejich přáteli. Policisté je pořídili během sledovací akce nazvané Vítek. Vinou nízké kvality nahrávky a technického zařízení v jednací síni ale slovům rozumět nebylo, nicméně na jednom záznamu se zřejmě Lukeš dalšímu opavskému neonacistovi k účasti na útoku přiznal. Na dalším pak zase sledovaná skupina za jízdy autem zpívá německé a neonacistické skladby.
Čtveřice se v minulosti netajila sympatiemi k pravicovým radikálům, část z nich přímo pomáhala organizovat jejich akce. Z dosavadního líčení vyplynulo, že zápalné lahve vhodila do domu trojice Cojocaru, Müller a Vaculík. Jaromír Lukeš řídil auto a podle obžaloby byl organizátorem akce. Obžalovaní nebo jejich advokáti se snaží přesvědčit soud, že dům vypadal jako neobydlený.
Mnozí z jejich známých policii vypověděli, že se o útoku a jeho aktérech dozvěděli krátce po samotném činu. Obvinění za jeho neohlášení jim ale nehrozí. Všichni tvrdili, že se báli vlastního trestního stíhání i odplaty žhářů. U některých navíc existovalo silné podezření, že o přípravě žhářského útoku věděli předem. To se ale nepodařilo prokázat.
