Ani čas tu ztrátu nezacelil. Když Karel Hart z Karlových Varů mluví o nehodě u jihočeských Nažiděl, stále se mu třese mírně hlas. Havárie ho připravila o syna – tehdy jednadvacetiletého Viktora.
"Možná se to bude zdát někomu přehnané. Ale my to s manželkou tak cítíme. Když zemřel Viktor, zemřeli jsme v podstatě i my. Byl to skvělý syn. Nefetoval, nepil, aktivně sportoval," říká Karel Hart. "A vždycky říkal, že se o nás ve stáří postará. Ta slova si dodnes pamatuji. Je naší povinností se na místo havárie vracet a uctít jeho památku. Loni jsme tam byli čtyřikrát, letos kvůli počasí ještě ne," dodává.
Přísnější zákony? Ne
Tragédie u jihočeských Nažidel nezasáhla jen rodinu Hartových. Havárii autobusu, kterým se 7. března 2003 vraceli domů účastníci zájezdu z rakouských Alp, nepřežilo celkem 19 lidí – dětí i dospělých.
Nehoda vyvolala značný zájem. Politici se předháněli ve slibech, jak se nebezpečné místo změní nebo jak zpřísní zákony, aby k podobným tragédiím už nedocházelo. Za dva roky se však změnilo jen máloco. Několik poslanců po nehodě prohlásilo, že se pokusí zpřísnit předpisy v autobusové dopravě. Do parlamentu se sice dostal návrh, aby řidiči autobusu směli jezdit mimo obec maximální rychlostí 80 kilometrů a na dálnici jen 110 kilometrů v hodině, ale víc než rok na něj zákonodárci vůbec nesáhli. A jeho předkladatelé jej nakonec sami stáhli.
"Návrh se dostal do druhého čtení. Ještě předtím tam však někteří poslanci navrhli změny, se kterými jsme nesouhlasili. Proto jsme to stopli," říká jeden z předkladatelů návrhu karlovarský poslanec za ODS Lubomír Suk. Společně s kolegy se pokusil změny prosadit do vládní novely o provozu na pozemních komunikacích.
Tu sněmovna koncem loňského roku odmítla. Jednat o ní bude znovu nyní v průběhu března. Pokud projde, bude se řidičů autobusů týkat alespoň jedna změna, budou muset procházet psychotesty.
Památník si postavte sami
Nezměnilo se ani místo, kde se nehoda odehrála. Odborníci považují klesající úsek stále za nebezpečný a riziko odstraní až nová rychlostní silnice. Ta se však začne stavět až za několik let.
Na místě tragédie měl každopádně už dávno stát pomník, který by ji připomínal. Přes slib regionálních politiků, že jeho vznik podpoří, je tu dosud jen malý dřevěný kříž. Větší pomník dopravní úředníci jihočeského krajského úřadu nepovolili, ohrozil by prý bezpečnost.
Pozůstalí se proto rozhodli jednat sami a koupili u silnice několik tisíc metrů čtverečních půdy. "Památník postavíme sami na vlastním pozemku a díky tomu už nebudeme potřebovat žádné povolení od odboru dopravy," řekl René Piller, jeden z pozůstalých a člen občanského sdružení Nažidla 2003, které příbuzní obětí založili. Pomník, který vyjde asi na tři sta padesát tisíc korun, by měl stát už letos na jaře.
Jen částečné potrestání
Jediné, co je v případě havárie u Nažidel již uzavřené, je potrestání viníků. Ale i to je pouze částečné. Soudci poslali za mříže na osm let Pavla Krbce, který v osudný den autobus řídil a jehož chybou se nehoda stala. V úseku u Nažidel jel totiž rychlostí 109 kilometrů v hodině, byť tu platí devadesátka. Navíc neměl ani příslušné zkoušky, že může autobus řídit.
Muž nastoupil do vězení loni v červenci a trest si odpykává v Heřmanově Huti u Stříbra. Příbuzní obětí s tím příliš spokojení nejsou. "Byl jsem se tam podívat. Je to neadekvátní trest, protože jde o vězení nejlehčího typu," podotkl Hart.
Soud o milionové odškodné, kterého se dožadují někteří z pozůstalých, se dál vleče. Prvoinstanční soud sice rozhodl, že organizátoři zájezdu – přepravce LSK Autobusy Sokolov a cestovní kancelář Vlna Chomutov – musí zaplatit manželům Pudilovým, kteří přišli o čtyři členy rodiny včetně dvou dětí, 2,8 milionu korun. K jednání u pražského vrchního soudu, který řeší odvolání proti prvnímu rozsudku, však zatím nedošlo.
