V katolickém pojetí je vzpomínkou na ty, kdo nejsou připraveni na vstup do nebe, stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi spojenými v Kristu.
Katolická církev se modlí za mrtvé a vyslovuje víru, že za určitých podmínek mohou křesťané zesnulé osvobodit od trestů za hříchy. "Konáme za ně jistý druh pokání a smíření," tvrdí teolog Josef Dolista.
Modlitba za zemřelé přitom patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše.
Rozdílné pojetí života po tomto životě, konkrétně například chápání pojmu "očistec", ale zároveň různé křesťanské tradice rozděluje.
VZPOMÍNÁNÍ NA MRTVÉ |
Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začala vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo množství lidí, mohou katoličtí kněží toho dne sloužit tři mše. |