Místo matematiky a češtiny jsou lavice na jednom z pražských gymnázií odsunuté na stranu. V kroužku sedí dvaadvacet přibližně sedmnáctiletých studentů. Proč dnes přišli? „Prevence duševního zdraví,“ odpovídají. Nic bližšího zatím nevědí.
Den vede Lea – zkušená psychoterapeutka pracující v Centru duševního zdraví. „Co vás napadne, když se řekne blázen, cvok?,“ snaží se prolomit ledy. Ticho. „Dělá divný věci,“ ozývá se po chvíli nejistě jeden ze studentů. Právě stigma, které duševní nemoci často obklopuje, se projekt snaží prolomit.
„Každého z nás může v průběhu života potkat psychická krize. Může se sejít víc faktorů najednou, například stres a problémy v rodině a v určitém momentu k tomu prostě může dojít,“ vysvětluje Lea. Podle evropských statistik postihnou duševní problémy každého pátého mladého člověka, dvě třetiny vážných psychických onemocnění propukají právě v dospívání.
Při otázce, zda by se žáci svěřili rodičům, většina z nich kroutí hlavami. V případě školní psycholožky však už nejistě přikyvují. „Je důležité vědět, jak o sebe pečovat a na koho se obrátit,“ popisuje Lea. Tím podle ní může být ať už odborník, linka, tak i rodič či kamarád.
Je rozdíl mezi duševním onemocněním a zlomenou rukou
Semináře s názvem Blázníš? No a! organizují organizace na středních školách napříč celou republikou. Experti na škole vždy stráví přibližně šest hodin. Žáci tak mají možnost setkat se jak se zkušenými psychology a psychoterapeuty, tak s těmi, kteří mají s psychickým onemocněním vlastní zkušenost.
První část programu je především vzdělávací. „Věnujeme se úzkostným a panickým poruchám, protože s těmi se studenti setkají nejčastěji. Poruchy nálad, deprese. Dostáváme se ale i k poruchám osobnosti, sebepoškozování, poruchám příjmu potravy,“ přibližuje Linda Nývltová z Fokusu Praha, která školské dny v Praze koordinuje.
V další části se seminář zabývá čtyřmi modelovými situacemi. Řeší se například, jak se chovat ke spolužákovi, který se vrací zpátky do školy po pokusu o sebevraždu. „Je rozdíl, když se zraníte a vrátíte se. Ty myšlenky jsou úplně jiné. Zranění postupně vyprchá, tohle ale ne,“ přibližuje jeden ze žáků. V třetí části se pak žáci setkají přímo s člověkem, který si duševní onemocnění prožil. To samo o sobě pomáhá korigovat řadu předsudků a obav.
Větší ochota vyhledat pomoc
Jenom v Praze proběhlo minulý rok jednadvacet takových dní, za toto pololetí pak dalších dvacet. „Vždycky je to otázka financování,“ přibližuje Nývltová. „Školské dny“ se však konají po celé republice, celkem je do projektu zapojených patnáct měst.
Výhody programu ukazuje výzkum z roku 2018 realizovaný Národním ústavem duševního zdraví. Podle něj jsou žáci po absolvování školského dne ochotnější vyhledat pomoc - podle výzkumu totiž platí, že čím dříve vyhledáme v případě duševních potíží pomoc, tím lepší je pak samotná prognóza jejich průběhu. Program však podle výzkumu také zlepšuje vztahy uvnitř kolektivu či vnímání duševních onemocnění jako takových.
Školské dny realizuje několik organizací napříč Českem, finance na ně shánějí různě – ať už z Evropských fondů, z regionálních rozpočtů měst, nadačních fondů či různých grantů. Některé z nich pak na realizaci aktivit programu využily i Norské fondy, například Lomikámen na Berounsku. „Jednalo se o projekt s názvem „Destigmatizační aktivity organizace Lomikámen“. Z Norských fondů byl mezi lety 2009 až 2014 podpořen částkou 622 742 korun,“ dodal zástupce ředitele odboru evropských fondů a investičního rozvoje Petr Čermák.
