O něco nebo přímo výrazněji hůře se uprostřed světové pandemie cítí 45 procent žen. Mužů, kteří situaci hodnotí podobně, je méně – 33 procent.
A rozdíl narůstá nejen mezi pohlavími, ale také mezi generacemi. Podle Chadi El-Moussawiho, jednoho ze zakladatelů platformy, se hůře cítí takřka polovina mladých ve věku 18 až 25 let. S věkem se pak tento poměr snižuje, u seniorů nad 63 let je to čtvrtina respondentů.
„Česko v tomto není nijak výjimečné, k podobným závěrům došel i mezinárodní průzkum COH-FIT, který se konal od června do října 2020 ve 150 zemích postižených pandemií,“ podotkl Moussawi.
Nejčastěji se pak lidé bojí ztráty někoho blízkého, poté že pandemie negativně ovlivní jejich rodinné a partnerské vztahy. Téměř třetina pak má strach z toho, že jim dojdou peníze.
Senioři většinou nemají finanční obavy, ale ve srovnání s mladšími ročníky se přirozeně více obávají vlastního onemocnění covid-19. „Jde o čtvrtinu všech seniorů, v mladších věkových skupinách se podíl pohyboval mezi 10 a 15 procenty,“ dodal Moussawi.
Výskyt deprese a rizika sebevraždy vzrostl třikrát, výskyt úzkostných poruch dvakrát.
Národní ústav duševního zdraví
Že je duševní zdraví Čechů během pandemie tvrdě zkoušeno, dokládá i studie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Oproti době před pandemií narostl výskyt duševních onemocnění téměř o 30 procent. Z toho výskyt deprese a rizika sebebražd vzrostl třikrát a výskyt úzkostných poruch dvakrát.
„Nejhůře na tom nyní jsou mladí dospělí a lidé ve špatné ekonomické situaci, kteří přišli o práci, museli si zkrátit úvazek nebo mají minimální příjem,“ potvrzuje za tým NÚDZ Petr Winkler.
O odbornou pomoc si řeklo více žen
Zajímavý trend ukazují také data Veřejné zdravotní pojišťovny (VZP). Ta spustila projekt, v rámci kterého mohou lidé žádat o proplacení psychologické péče. Pojišťovna hradí do května deset sezení, každé do částky 700 korun.
O poukaz si za dva měsíce zatím zažádalo 1 700 klientů, polovina z nich mezi 30 a 50 lety. Ve 39 procentech se pak jednalo o klienty mladší, mezi 18 a 30 lety. Zbylých 11 procent jsou lidé nad 50 let. V 79 procentech případů se pak jednalo o ženy.
Podle náměstka ředitele pro služby klientům Ivana Duškova je zájem podle očekávání. Dodal, že je také znát, jak aktuální situace těžce dopadá na mladší část populace. „Nesmíme podléhat iluzi, že si mladí poradí lépe,“ míní.
Mužům v psychickém zdraví brání genderové stereotypy
Převaha žen v terapiích může být ovlivněna mimo jiné přetrvávajícími genderovými stereotypy. Kvůli nim si muži vychovaní v tradičním konceptu maskulinity, která zahrnuje dominanci, násilí a právě potlačování emocí, bojí říci o pomoc. V jejich očích to totiž často znamená společensky nepřijatelný projev slabosti.
I proto deprese u mužů častěji končí sebevraždou. Její riziko je podle Americké psychologické asociace 3,5krát vyšší než u žen. Mužská část populace také dominuje ve statistikám předčasných úmrtí, nehod a závislostí.
Tradiční maskulinita ohrožuje mužské životy, tvrdí psychologové |
Neschopnost připustit si problém je pak izoluje od ostatních. „Mají za to, že jsou sami. Myslí si, že jsou slabí, že nejsou dobří. Nevědí, že soukromé emoce a soukromé konflikty a nejrůznější myšlenky mají i jiní muži,“ okomentoval výsledky studie kalifornský psycholog Fredric Rabinowitz, někdejší prezident Společnosti pro studium mužů a maskulinity.
To potvrzuje také Dominika Čechová z výboru České asociace pro psychoterapii, podle které muži spíše využijí možnosti otupování svých pocitů například ve sportovních aktivitách, v náročných pracovních výkonech nebo ve zneužívání návykových látek.
„Z mé zkušenosti také proto do psychoterapeutických praxí přichází doslova až deset minut po dvanácté. Většinou už mají vleklé zdravotní potíže, jsou po rozchodu nebo v posledních rozvodových fázích, kdy už se s problémem většinou nedá moc dělat,“ popsala.
Terapie se plní agresory. Přibylo žen, štvou je například děti |
Svou roli může hrát i to, že většinu psychoterapeutů tvoří ženy. „Profese pečuje o klienty ‚mateřsky‘ - i když tento stereotyp se možná bude do budoucna měnit s tím, jak se proměňují genderové role,“ dodává.
„Naštěstí se zdá, že mladší generace už nevnímají v psychoterapii stigma jako jejich otcové a chodí nyní více mladých mužů,“ uzavírá Čechová.
