„Před hotelem na tebe čeká taxík. Na cestu do Hongkongu dostaneš drahý kufr s dárky pro přátele. S těmi podepíšeš smlouvu a rozdělíte si čtyři miliony dolarů. Šťastnou cestu, tvá přítelkyně Sonya.“
To je poslední e-mail, který přišel sedmdesátiletému důchodci Vladimíru Švecovi ze Sušice v listopadu 2016. Seděl v hotelu v brazilském Sao Paulu a podle pokynů nastoupil do taxíku a nechal se odvézt na letiště. Po přistání v Hongkongu jej zatkla policie – v kufru s dvojitým dnem měl tři kilogramy kokainu. O případu jako první informoval Český rozhlas Radiožurnál.
Nedoslýchavý důchodce, který neumí ani slovo cizím jazykem, dostal tento týden za pašování drog 27 let. Stal se bílým koněm, který díky obrovské naivitě a touze dostat se snadno k penězům uvěřil podvodným e-mailům, které většina lidí maže. Slibují milionové rychlé výdělky, když adresát neznámému pisateli dopomůže k údajnému pohádkovému dědictví. Stačí jej prý vybrat...
Naivní sny o rychlém zbohatnutí
Vladimír Švec neměl ani korunu. Bytné neplatil nájem, dlužil zhruba deset tisíc korun, další desetitisíce si napůjčoval od lidí na pochybné hry typu Letadlo, kdy jim sliboval nebývalé zhodnocení vkladů. Nevěděl kudy kam, neměl pořádně peníze ani na oblečení, jídlo a dluhy se mu kupily. Celé dny proto proseděl u internetu a hledal, jak rychle a celkem bez práce zbohatnout.
„V e-mailové schránce měl několik tisíc podobných e-mailů, kde si dopisoval s různými podvodníky o tom, že když jim pomůže nebo pošle peníze, dostane podíl z pohádkového bohatství či dědictví. Všem odepisoval a jedním z adresátů byla i paní Sonya z afrického Toga,“ říká reportér Českého rozhlasu Lubomír Smatana, kterému důchodce z hongkongského vězení poslal loni na začátku roku přístupová hesla do svého e-mailu a který poštu pročetl.
Sonya psala Vladimírovi vytrvale dva roky. Nejprve po něm chtěla zaslat peníze, aby mohla vyřešit údajné obří dědictví po svém zavražděném manželovi, prý politikovi ze západoafrické Burkiny Faso. Když pochopila, že je český senior švorc, nabídla mu jiný obchod – poslala mu fotku kufru doslova napěchovaného dolary, letenku do Brazílie a zamluvila mu v Sao Paulu stejnojmenný hotel.
Vladimír byl na rozpacích. Neměl ani na cestu do Prahy na letiště. Neuvěřitelný výdělek za to, že jí pomůže „vybrat peníze z dědictví v bance“, ho zlákal natolik, že si na cestu pár stovek půjčil.
„Než nastupoval do letadla, volala jsem mu a říkala, že je to blbost a aby mi alespoň zavolal, až přistane. Jen opáčil, že má padesát korun kredit,“ vypráví jeho jediná přítelkyně Marta Weissová z Českého Krumlova, která byla nejlepší kamarádkou jeho zemřelé sestry a znali se spolu od základní školy.
„On byl strašně důvěřivý a všechno, proč byl tak naivní, plynulo z toho, že byl nedoslýchavý, víceméně už téměř hluchý. Neměl přátele, rodina se od něj jeho vinou odklonila, stejně jako jeho bývalé manželky i všech pět dětí. Byl opuštěný a celé dny seděl třeba i do tří do rána u počítače na internetu,“ doplňuje.
V hotelu v Sao Paulu byl šestnáct dnů, každý večer za něj pobyt někdo zaplatil. A pak přišel e-mail, že má nasednout do taxíku a odjet i s novým kufrem na letiště.
Po přistání letounu v Hongkongu byl český důchodce už na první pohled pro policisty podezřelý. Pobíhal po hale a hledal své zavazadlo s „dárky k Vánocům“. Nemohl je v množství všech kufrů poznat, není divu – ten svůj viděl před odletem v taxíku poprvé a jen pár minut.
S úředníky se domluvit čínsky ani anglicky nedokázal, byl zvyklý si dopisovat jednoduše – zkopíroval text do webového překladače, i odpověď četl krkolomně přeloženou.
Pochybné obchody
Vladimír měl finanční problémy už od osmdesátých let. Musel platit výživné na pět dětí, a tak se snažil rychle zbohatnout na pochybných obchodech. Zapletl se tak do různých her, nabízel zázračné uzdravení, bylinky, zbohatnutí nebo zhodnocení vkladů.
Namísto toho se dostal do kolotoče dluhů, přišel o byt. Vyučený zámečník tehdy pracoval jako správce vyhlášených Hotelů Srní v srdci šumavského národního parku.
„Byl pracovitý, pracoval jako údržbář, masér, na bazénu i kdekoliv okolo hotelů, když bylo cokoliv potřeba. Už tehdy byl však naivní, měl spoustu dětí a své finanční závazky nestačil nikdy pořádně pokrýt. Byl nedoslýchavý,“ vzpomíná bývalý ředitel Hotelů Srní Václav Sklenář.
Český důchodce od svého zatčení zaslal do Čech několik dopisů, ve kterých si stěžuje na podmínky ve věznici Lai Chi Kok.
Opakuje, že jej někdo napálil, k jídlu jsou neustále fazole, hrách a kroupy, a aby ti, kterým píše, zkontaktovali paní Sonyu a vysvětlili jí, že se stal obětí narkomafie, a proto na „schůzku do banky k přerozdělení dědictví“ nedorazil.
Využívání sociálně slabých
Celá Latinská Amerika je celosvětovou zdrojovou oblastí kokainu. Keře koky pěstují drogové gangy zejména v Kolumbii, Peru a Bolívii. Brazílie je pak klíčovou tranzitní zemí, odkud kokainové zásilky míří do celého světa.
Podle Národní protidrogové centrály policie je najímání českých kurýrů ze sociálně slabých vrstev a lidí zadlužených velmi časté. Stejně tak případy, kdy lidé odešlou do zahraničí peníze na smyšlené příběhy obrovského dědictví.
„Vyšetřování končí na nedohledatelných zahraničních IP adresách a peníze jsou vybírány bílými koňmi. Na verbování kurýrů se zpravidla podílejí čeští nebo slovenští občané, v našich podmínkách mají vliv západoafrické kriminální organizace, jež často stojí v pozadí,“ popisuje mluvčí protidrogové policie Barbora Kudláčková.
Mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová uvedla, že po celou dobu, kdy je důchodce v hongkongském vězení, je s ním v kontaktu tamní zastupitelský úřad. „Další postup, zda se bude chtít proti trestu odvolat, nebo ne, je na něm,“ říká Lagronová.
Česká republika má s Hongkongem uzavřenu smlouvu o vydávání vězňů. Vladimír Švec má proto šanci, že po určité době bude převezen do českého vězení. Kdy k tomu může dojít, však nikdo teď nedokáže odhadnout.
