Předáci stran vytvářejí dva jasné volební bloky: vládní koalice, případně plus KSČM, a osamocená ODS, která by podpořila US, k čemuž reálnou příležitost má jen v jednom obvodu. Můžeme se dočkat stejného efektu jako při minulých senátních volbách, kdy spojenectví všech proti ODS v druhém kole zničilo její úspěch z prvního kola. ODS by pak mohla konečně začít zkoumat, proč vlastně nemá spojence, notabene v zemi, kde nic nestojí na vítězství, nýbrž vše na spojenectví.
Vládě je to jasné: posílit vládní koalici a posílit levici i za cenu spojenectví s KSČM. Důležité je, aby se voliči doporučení vládních stran i KSČM drželi. Předvolební spojenectví pro druhé kolo senátních voleb se ještě nikdy nevyhlašovala tak jasně a zřetelně jako letos.
Politici tím hodně riskují, ale zároveň se také mohou hodně dozvědět. Poslechnou voliči jejich rady? Budou své sympatie k cizím kandidátům přenášet stejnými směry jako předáci politických stran? Riziko je v tom, že voliči mohou doporučení politiků ignorovat a hlasovat podle zcela jiných úvah - například podle sympatií ke svému konkrétnímu kandidátovi v obvodu. Voliči různých stran si také mohou být bližší či vzdálenější než vedení těch stran.
Vládní strany mají příležitost ověřit si, jakou podporu dávají voliči vládní koalici vzniklé po volbách do sněmovny a jaký mají ony samy vliv na rozhodování voličů, což bude poučné zejména pro strany, jimž se často bouří nejen členové, ale i poslanci.
Pokud by se už málem jako pravidlo prosadil volební mechanismus "honu na toho prvního", mohli by všichni, kdo sní o Senátu jako o sídle originálních osobností, své sny vzdát. Negativní volba, "nikoliv koho ano, nýbrž koho ne", Senát spolehlivě zaplní jen průměrem. Ale pozor: tato úvaha se zabývá jen malou hrstkou nadšených obyvatel, kteří k senátním volbám chodí. O to je kormutlivější.
