Od rozpoutání války v září 1939 šla německá armáda od vítězství k vítězství. Největšího rozmachu dosáhla německá územní expanze koncem roku 1941, kdy jednotky Wehrmachtu stanuly na dohled od Moskvy. O rok později ale německá vojenská mašinerie utrpěla u Stalingradu první vážnou porážku.
Oslavy konce 2. světové války |
V červnu 1944 byla vyloděním Spojenců v Normandii otevřena západní fronta a na východě zahájila Rudá armáda mohutnou ofenzivu. V polovině října překročili ruští vojáci německou hranici a koncem téhož měsíce dobyli Američané první velké německé město – Cáchy.
Okamžiky druhé světové válkyPřipomeňte si 70 důležitých momentů Speciální přílohu najdete na valka.idnes.cz  Stáhněte si zdarma e-knihu Osudy z konce války - Poslední padlí z dílny redakce iDNES.cz |
Navzdory tomu Hitler ještě koncem roku nepovažoval válku za ztracenou. Krátce před Vánoci se Wehrmacht pokusil o průlom v Ardenách, který však západní Spojenci po prvotním zaváhání odrazili, a v březnu 1945 stanuli na břehu Rýna. Na východě se mezi tím Rudá armáda probojovala až k Odře a připravovala závěrečný útok na Berlín.
Německé ozbrojené síly sice ke konci války trpěly úpadkem bojové morálky, ale od neúspěšného pokusu části důstojníků o atentát na Hitlera v červenci 1944 se v jejich řadách neobjevil ani náznak výraznějšího odporu proti režimu. Kromě ideologického fanatismu v tom svou roli sehrála i represe, propagandou vštěpovaný smysl pro plnění povinností a v neposlední řadě strach ze zajetí, zejména ruského.
Represím ze strany některých lokálních představitelů NSDAP byli v posledních měsících války vystaveni také němečtí civilisté. Situace se však značně lišila místo od místa. Naopak po celé zemi bez rozdílu dopadal teror na nuceně nasazené, vězně koncentračních a vyhlazovacích táborů a odpůrce režimu.
Hitlerova sebevražda
Útok na metropoli rozvrácené třetí říše zahájila Rudá armáda 16. dubna 1945. Během týdne se ruským vojákům podařilo Berlín obklíčit, načež se strhly těžké boje o každý dům. Hitler, jenž se svými nejvěrnějšími pobýval v bunkru na zahradě Říšského kancléřství, odmítal padnout do rukou nepřítele živý. Poté co za svého nástupce označil velkoadmirála Karla Dönitze, spáchal Vůdce 30. dubna sebevraždu.
Válku ukončil polibek na Times Square |
Rozkaz složit zbraně dostali obránci Berlína 2. května. Týž den také vstoupila v platnost kapitulace německé armády v severní Itálii, která byla jako jediná podepsána ještě před Hitlerovou smrtí. V dalších částech někdejší třetí říše pokračovaly boje i nadále.
Hitlerův nástupce Dönitz doufal, že se mu podaří vyjednat s Brity a Američany separátní mír, nebo alespoň umožnit co největšímu počtu vojáků únik na západ. Hrál proto o čas a namísto celkové kapitulace německých ozbrojených sil šel cestou uzavírání dílčích kapitulací.
OBRAZEM: V září 1939 lehlo Polsko popelem. Začala druhá světová válka |
Čtvrtého května 1945 vzdala další boj německá vojska v Nizozemsku, Dánsku a na severozápadě Německa. Naproti tomu zbytky skupiny armád Střed pokračovaly v bojích na území protektorátu Čechy a Morava i v následujících dnech. Načas si dávali Němci také v Norsku či lotyšském Kuronsku.
Kapitulace v Remeši 7. května
Navzdory Dönitzovám nabídkám společného postupu proti „bolševickému nebezpečí“ trvali západní Spojenci na požadavku bezpodmínečné a úplné kapitulace Německa. Ta byla podepsána generálem Alfredem Jodlem 7. května 1945 ve francouzské Remeši, přičemž v platnost vstoupila následující den ve 23:01 středoevropského času.
Postupim 1945: spory mezi velmocemi a Sověti rozebírající vodovod |
Sovětský vůdce Josif Stalin si však vynutil, aby zástupci německé armády podepsali kapitulační akt ještě jednou, tentokrát na velitelství maršála Georgije Žukova v berlínské čtvrti Karlshorst. Ačkoliv dokument nese datum 8. května 1945, podle některých historiků byl podepsán krátce po půlnoci 9. května. Zdržení údajně způsobilo několik chybějících vět v ruské verzi textu, který bylo nutné přepsat.
Paradoxem je, že Dönitzova vláda, v níž zasedala řada vysoce postavených nacistů, se u moci udržela ještě dva týdny po kapitulaci. Fakticky sice ovládala pouze město Flensburg na německo-dánské hranici, ale to jí nebránilo vyvíjet až absurdně intenzivní činnost. Teprve 23. května 1945 Spojenci Dönitzův kabinet rozpustili a jeho členy zatkli. Tímto krokem se definitivně uzavřela existence třetí říše. Druhá světová válka pak skončila definitivně až japonskou kapitulací 2. září 1945.
Vedle porážky nacistického Německa a císařského Japonska bylo jedním z hlavních výsledků války rozdělení světa, které vydrželo téměř půlstoletí. Země východní Evropy se dostaly pod vliv SSSR, ze kterého se vymanily až konce 80. let 20. století. V důsledku války se také začal rozpadat koloniální systém, zprvu zejména v Asii. Už v září 1945 vyhlásil nezávislost Vietnam, v srpnu 1947 přišla na řadu Indie a později další státy.
60 milionů obětí
Kolik lidí během druhé světové války zahynulo nebylo nikdy přesně určeno. Nejčastější odhady se pohybují kolem 60 milionů obětí. To je v průměru zhruba 27 350 mrtvých za den. V boji během války zahynulo asi 20 milionů lidí. Podle Encyklopedie moderní historie měl největší ztráty Sovětský svaz s 27 miliony obětí. Nejvíce obětí však mezi zeměmi v poměru k počtu obyvatel mělo Polsko (asi 16 procent populace). Počet obětí z Československa činil 360 000.
Během války zahynulo v bojích či na popravištích podle údajů Vojenského historického ústavu z roku 2010 poskytnutých deníku MF DNES přes 42 tisíc československých vojáků, partyzánů, dobrovolníků a odbojářů. V koncentračních táborech a během holokaustu zahynulo přes 307 tisíc dalších československých občanů. |
Šest milionů osob bez rozdílu věku a pohlaví bylo zavražděno jen z jediného důvodu: byli Židé. Zavražděny byly dvě třetiny evropské židovské populace. Nejvíce Židů, asi tři miliony, zahynulo ve vyhlazovacích táborech, téměř dva miliony byly zastřeleny různými jednotkami či milicemi. Zbytek židovských obětí byl zabit v ghettech a dalších táborech.
