Henry Bawnik prošel v průběhu druhé světové války koncentračními tábory Gutenbrunn a Osvětim, kde přežil hladovění, zoufalství i kruté bití. Následoval přesun do menších táborů Fürstengrube a Dora-Mittelbau.
Ani po opuštění tábora však neměl Bawnik vyhráno. Nejblíž k smrti měl paradoxně až během posledních dnů války, kdy se ocitl v britských rukou. Po Hitlerově sebevraždě 30. dubna 1945 byl totiž Bawnik společně s dalšími stovkami vězňů z tábora Dora-Mittelbau evakuován na severní pobřeží Německa.
Právě tady se s dalšími deseti tisíci osvobozenými vězni nalodil v lubeckém zálivu na plavidla Deutschland, Thielbek a luxusní výletní parník Cap Arcona, který nacisté v průběhu války používali pro natáčení propagandistických filmů. Podle listu The New York Times však žádné z těchto plavidel nebylo způsobilé k plavbě.
Od spojenců přišel nečekaný úder
O tři dny později, tedy 3. května 1945, zastihl Bawnika na palubě Cap Acrony nečekaný úder. Letka britského královského letectva (RAF) se mylně domnívala, že se na lodích pokouší uprchnout důstojníci německých jednotek SS a zahájila bombardování. K pilotům se nedostal příkaz z velení RAF, který měl útok odvolat.
Živá paměť získala přístup do videoarchivu se svědectvími o holokaustu |
„Počítali jsme hodiny do naší smrti. Neuměl jsem plavat,” vzpomínal Bawnik v roce 2016 pro Centrum holokaustu v americkém Buffalu. Navzdory nepřízni osudu přežil, když mu z potápějícího se plavidla pomohli uniknout záchranáři. Ani tehdy nevěřil, že je v bezpečí. „Do jakého tábora pojedeme teď?,” ptal se zmateně. „Vy už do žádného tábora nepojedete, ve městě jsou Britové,” dočkal se vysvobozující odpovědi.
Bawnik po vále prožil dalších 73 let, které strávil především ve Spojených státech, kde nejprve pracoval jako stavební dělník a později si otevřel vlastní čistírnu oděvů. Bawnik zemřel 20. srpna v Buffalu ve věku 92 let.
Myslel jsem si, že v Osvětimi bude líp, vyprávěl Bawnik
Bawnik, celým jménem Chaim Herecko Bawnik, nejčastěji vzpomínal na období v židovském ghettu v Lodži, kde žil se svou matkou a sestrou Rywkou. „Dávali nám jen týdenní příděl chleba,” vyprávěl. „Všechno jsem snědl hned první den, protože jsem byl hrozně hladový,” popisoval s tím, že mu jeho matka ve zbytku týdne dávala ze svého přídělu.
Z Lodže jej nacisté přemístili do tábora v polském Gutenbrunnu, kde pomáhal s výstavbou vlakových kolejí. Po svém příjezdu do Osvětimi si Bawnik kvůli nápisu „Arbeit Macht Frei” myslel, že se dostal do lepšího tábora. „Nevěřil jsem historkám, že vězně vraždí plynem,” vysvětloval.
Polský premiér zmínil židovské viníky holokaustu, naštval tím Izraelce |
Z Osvětimi byl po několika týdnech převezen do menšího tábora Fürstengrube, kde se mu podařilo získat práci dělníka. „Když jste měl odbornou práci, zacházeli s vámi lépe a neubili vás k smrti,” popsal pro Centrum holokaustu.
V lednu 1945 se Bawnikovi podařilo přežít desetidenní cestu vlakem do německého tábora Dora-Mittelbau. Tady dostal za úkol odklízení mrtvých, kteří takové štěstí neměli. Když Němci koncentrační tábor v dubnu 1945 opustili, byli vězni evakuováni právě na pobřeží Baltského moře, kde je čekalo nalodění na zmíněná plavidla.
Po válce se Henry Bawnik shledal v Německu se svým bratrem a sestrou Dorou. Jeho matka i druhá sestra zemřely v Osvětimi. Zatímco Bawnikovy sourozenci emigrovali do Izraele, on sám se rozhodl vydat do Spojených států. Bawnik, který nebyl nikdy věřící, přičítal své přežití obyčejnému štěstí.
