Britské ministerstvo obrany nedávno spustilo unikátní projekt, který má pomoci vojákům vyrovnat se s následky svých zranění, která utrpěli v Afghánistánu. V armádním rehabilitačním centru Headley Court v rámci psychické a fyzické terapie jednoduše zahradničí.
Práce v nově zrekonstruovaných sklenících a na pozemcích má vojáky, kteří se musí smířit s trvalým tělesným postižením, přivést na jiné myšlenky. "Cílem je, aby se rehabilitace dostala ven z nemocničního prostředí," řekl autor projektu Peter Le Feuvr, který pro novou terapii získal podporu britské královské rodiny.
Zahradničení podle něj snižuje stres, zlepšuje koncentraci pacientů na samotnou léčbu a hmatatelné výsledky vojáky povzbuzují k překonávání problémů, kterým musí kvůli těžkým zraněním nyní čelit.
Návrat do běžného života
Příslušník námořnictva Arron Moon byl v únoru 2009 během patroly v Afghánistánu těžce zraněn, když pod jeho vozidlem explodovala nastražená nálož. Měl zlomenou patu, holenní kost a kyčle, vykloubená kolena, rozdrcenou stehenní kost i pánev, natrženou slezinu a zlomenou klíční kost. Léčba trvá doposud. Lékaři mu museli amputovat levou nohu pod kolenem.
"Cítím se docela dobře. Jsem na tom asi lépe, než kdyby mi zůstal jen kousek. Tohle místo je úžasné. Znovu můžu chodit i běhat, můžu hrát golf a sportovat, jsem šťastný," tvrdí Moon.
Třicetiletý příslušník britského námořnictva Tristan Sykes.
Lamin Manneh z 1. praporu irské gardy. Po explozi nastražené nálože přišel v Afghánistánu o obě nohy a paži.
Práce v zahradách a ve sklenících slouží zároveň jako fyzická rehabilitace. Díky nejrůznějším povrchům, různě prudkým svahům a výškám si vojáci zvykají na umělé náhrady končetin, o které při útocích povstalců přišli.
"Kopu na zahradě. Zvládnu práci, kterou dělá každý (zdravý) a díky tomu se cítím lépe," konstatuje Moon. Díky tomu se prý necítí zbytečný. "Pomůže vám to si uvědomit, že život není u konce jen proto, že jste ztratili končetiny. Pořád máte budoucnost a stále můžete dělat věci, které všichni ostatní."
Jednadvacetiletý Scott Meenagh přišel o obě nohy při výbuchu nastražené nálože v Afghánistánu letos v lednu. "Myslím, že táta na mě bude pyšný, když je sám zahradník. Nikdy jsem neměl o zahradničení zájem, ale teď má život pro mě mnohem pomalejší tempo," tvrdí. Ačkoliv je pro něj zatím každý pohyb velkým problémem, nikdy prý neměl takovou motivaci, aby se znovu vrátil do normálního života. Na protetických náhradách se učí znovu chodit.
Podobně hovoří i Lamin Manneh z 1. praporu irské gardy. Po explozi nastražené nálože přišel v Afghánistánu o obě nohy a paži. "Na začátku to bylo šokující. Modlím se, že nakonec budu silnější a teď se bavím."
