Jazz Q Martina Kratochvíla patří vlastně už k historickým souborům našeho moderního jazzu: vznikl roku 1964. V sedmdesátých letech byl vůdčí souborem tehdy velmi populárního jazzrocku a prošla jím řada našich předních rockerů i jazzmanů. Později se aktivita jeho vedoucího rozlila i do dalších oblastí, k akustickým nahrávkám menšího obsazení i duet, nebo zejména do filmové a scénické hudby.
Jazz Q v roce 1974
Jazz Q v roce 2003
O albuJazz Q: Znovu Stopáž 62:21. Vydala značka Dvojka-Studio Budíkov.  Jazz Q: Znovu (obal) |
S jistým ústupem klasického jazzrocku nové nahrávky Jazz Q postupně řídly. Ale ve svém sleeve-notu k letošnímu novému albu Martin Kratochvíl konstatuje, že "tvrdý zvuk elektrického jazz-rocku je něčím, s čím se prostě nedá rozloučit". A tak je tu najednou patnáct kratších, zhruba 4-5 minutových skladeb z vlastní autorské dílny,
jako návrat k jazzrockové minulosti s ozvuky všeho, co Kratochvíl dělal mezitím.
Náš dnešní mladý jazz čerpá téměř ze všech stadií, která mu předcházela, ale jazz-rock se mezi nimi objevuje zřídka. Pro jazzové (a nikoliv jen pro ně) dnešní mladší posluchače může toto album působit jako příjemný doprovod k volným chvilkám; vzrušení,
kterým tato hudba kdysi působila, ztratilo svou provokativnost i intenzitu.
Ale takové „shrnutí“ by bylo značně zjednodušující. Kratochvílovi partneři jsou technicky dobře vybavení a zkušení muzikanti. Až na jednoho prošli už předcházejícími podobami Jazz Q a jeho tradici mají v krvi: kytarista Zdeněk Fišer, baskytarista Přemysl Faukner i perkusista Imram Musa Zangi. Nový a trochu překvapující přídavek představuje u bicích syn Laca Decziho, tady už se spisovným jménem Ladislav a nikoliv se svou mladistvě rodinnou přezdívkou Vajco.
Martin Kratochvíl a Jazz Q
Sóla Martina Kratochvíla a Zdeňka Fišera dokonale ladí a prozrazují stejný způsob hudebního myšlení; Kratochvíl oživuje a zpestřuje barvu novou volbou elektrických keyboardů, občas překvapí dříve nepříliš obvyklými sopránovými rejstříky. Ale především zapůsobí jako skladatel: další obory, kterým se mezitím věnoval, tuto dovednost zřejmě posílily. Tady vytváří krátké a uzavřené plošky a na albu je kombinuje do sledu, který se vyhýbá dramatickým efektům, ale příjemně udržuje pozornost. Širokému poli hudby rozprostřené pod obecný termín jazz tak albem znovu přibyl přírůstek u nás dnes nepříliš běžného typu.
