Zemanovi ministři se však rozhodli dotáhnout spoustu věcí do konce. Vypadá to jako dobrá myšlenka, vždyť třeba problémy českého ocelářství komplikují vstup do Evropské unie. Pokud je vyřeší už tato vláda, mohou její nástupci vbrzku uzavřít další vyjednávací kapitolu.
Rozhodnutí dokončit všechny rozdělané případy mělo ovšem přijít ještě v době, kdy byla šance dotáhnout je do konce s chladnou hlavou. Předvolebnímu času nevládne rozum. Politika sice otravuje na každém rohu, ale pod všemi těmi hesly se ztrácí podstata věcí. Zatímco se jedni chystají splnit svoji občanskou povinnost a trápí se, koho vlastně volit, druzí mohou využít šance, která se opakuje jen jednou za čtyři roky. Nastal čas velkých změn, a tedy chaosu a rejdů.
Opět se ti nejhorší pokusí kdesi něco trhnout: zmatky v privatizaci a zkorumpované veřejné zakázky, kdy jindy se jim zadaří lépe? Proč se tedy rozhoduje ještě před volbami? V mumraji předvolebních spotů přece není čas zkoumat, jestli právě nečmáráme nejhorší kapitolu v dějinách divoké privatizace. Zato už určitě víme, že nebude nejslavnější. Investoři dobře vědí, jak vláda spěchá, a snaží se ji zatlačit s cenou ke zdi.
Správné rozhodnutí by znělo: Nechceme rozhodovat špatně a ukvapeně. Je jedno, jestli slávu a smetanu nakonec slíznou naši nástupci. Důležité nejsou zájmy této vlády, ale celé země. Ale nedá se nic dělat. Ukvapená a špatná rozhodnutí se už uvelebila na programu vlády. Odtud by je dostali zase jen ministři.
Co se bude dít? Privatizace se v kampani ztratí pod národními zájmy. Prodej českých hutí přehluší mámení rovné daně. A stojí vůbec dálnice na Ostravu na vaší straně? Nejhorší ovšem budou ty velké podvody bez účetnictví.
