Vladimír Herbrych Obětí se stala vlastní matka
Případ Vladimíra Herbrycha ukazuje, že vězení zdaleka ne vždy plní nápravnou funkci. Muž po odpykání 13 let za uškrcení důchodkyně v roce 1985 se dostal opět za mříže kvůli krádeži. Brány kriminálu opustil v lednu 2000 a o čtyři měsíce později zavraždil a znásilnil svou matku.
Herbrych ji v jejím domku v Sedleci na Plzeňsku vyhledal hned po propuštění z Valdic. „Neviděli jsme se od roku 1981. Nemohli jsme se nejprve vůbec poznat,“ líčil později u soudu. Žena souhlasila, že syna u sebe ubytuje, pokud si najde práci.
Ačkoli Herbrych skutečně zaměstnání získal, v domácnosti začínalo být dusno. Matka po synovi požadovala příspěvek na chod domácnosti a dřívější návraty domů. Herbrychova teta sestře doporučovala, aby ho z domu vyhodila. Když se jednou v květnu Herbrych vrátil pozdě domů, konflikt měl pro jeho matku fatální následky.
„Matka prohlásila, že má sestra pravdu a ať si ráno sbalím věci a vypadnu. Na nočním stolku ležel ručník, a tak jsem ho vzal a začal ji škrtit,“ popsal Herbrych. „Při tom se jí shrnula noční košile a to mě vzrušilo. Vykonal jsem na ní soulož. Vím, že žila, protože dýchala a chrčela,“ řekl. Poté šel spát, protože si prý myslel, že je matka živá. Druhý den zjistil opak, a tak její tělo schoval do sklepa, posbíral cennosti a odjel.
„Nevím, proč jsem to udělal. Není to normální. Mámu jsem měl rád,“ tvrdil u soudu. Příbuzní Herbychovi tvrdý trest přáli. „Hajzle, kriple, chcípáku, zabít tě,“ častovali ho při líčení.
„Byl to projev naprosté neúcty k lidskému životu, ke všem normám demokratické společnosti. Spáchal stejný trestný čin, stejným způsobem a opět na staré ženě, navíc matce, jejíž osobnost degradoval tím, že ji znásilnil,“ uvedl soudce. K vynesení doživotního rozsudku přispěly také znalecké posudky, které Herbrycha označily za nenapravitelného.