„Severokorejci velice často dělali to, že od nás nakoupili třeba soustruhy z ČKD. S velkou slávou je pak nainstalovali v továrně a štítky ČKD sundali. Pak si vyrobili štítky vlastní, přišroubovali je tam a vydávali soustruhy za své,“ vylíčil před časem iDNES.cz koreanista Petr Bláha. Statistiky čínských celníků naznačují, že podobná praxe panuje i v oblasti moderních technologií.
Do totalitní KLDR, kde není samozřejmostí ani spolehlivá dodávka elektřiny, putují v posledních měsících tisíce elektronických tabletů. V údajích za loňský rok ještě tato zařízení vůbec nefigurovala, na začátku letošního roku Čína svému sousedovi dodala pouhých pár stovek tabletů. V říjnu už jich ovšem byly čtyři tisíce, píše server NKnews.
Tablety jsou jen pro elitu, u hranic však kvete černý trhElektronická zařízení si v KLDR mohou oficiálně dovolit jen vysocí straničtí kádři z Pchjongjangu nebo hlavních měst některých bohatších provincií. Školy tam zavedly dokonce i hodiny informatiky a pořádají turnaje v počítačových hrách, děti z prominentních rodin se proto stále častěji dožadují notebooků (více se dočtete zde). V blízkosti čínských hranic však kvete černý trh a ruku v ruce s ním jde i šedá ekonomika. Mnozí Severokorejci tajně podnikají, například v dopravě. Na notebook nebo tablet si mohou vydělat i převáděním uprchlíků přes hranice. Pokud ovšem místní straničtí předáci zjistí, že si někdo vydělal na zařízení, které si z oficiálních příjmů nemůže dovolit, má zaděláno na problém. |
Severní Korea se rovněž snaží světu ukázat, že s ním na poli „chytrých“ přístrojů může směle soutěžit. Na konci září se v Pchjongjangu konal veletrh, kam vládnoucí Korejská strana práce sezvala technologické firmy z Číny a některých evropských zemí.
Úspěchy severokorejského inženýrství na veletrhu reprezentovaly tablety místní značky Samjiyon. Od přístrojů světových značek se na první pohled příliš neliší, využívají běžný operační systém Android.
KLDR se chlubí tablety ze Šanghaje
Na druhý pohled je již patrné přizpůsobení místní realitě - přístroje jsou okleštěné o přístup k internetu. Nabízejí však nerušené brouzdání po stránkách státní zpravodajské agentury a pchjongjangských úřadů, případně předinstalované aplikace včetně populární hříčky Angry Birds, v níž pomáháte rozčíleným ptákům porazit armádu zákeřných prasat (podrobný rozbor tabletu Samjiyon čtěte zde).
Jeden z přístrojů, které jsou v Pchjongjangu k mání vedle stranických špiček i pro turisty, podrobně prozkoumal server North Korea Tech. A přišel na zajímavé zjištění. Tablet se sice zvenku tváří jako výdobytek severokorejských technologů, podle některých konfiguračních souborů však jde o šanghajský Yecon 75. A pokud jde o základní desku, i tam je podoba zřejmá.
Data, která server NKnews získal od čínských celníků, o konkrétních značkách nehovoří. Není proto možné zcela vyloučit, že se Severokorejci již skutečně naučili tablety vyrábět a čínské zboží slouží ke zpestření nabídky v obchodech. Vzhledem k uzavřenosti severokorejského trhu to však není příliš pravděpodobné.
Mladí programátoři jezdí na zkušenou do Evropy
Podobnou praxi jako v případě zmíněných soustruhů navíc dělníci v KLDR zvolili i v mnoha dalších případech. Loga místních firem v Pchjongjangu zdobí japonská auta. V ulicích severokorejských měst se dá narazit třeba i na autobus, který nápadně připomíná československé vozy Karosa.
Na jednu stranu Severokorejci u dovezeného zboží zpočátku jen přelepují značky, zároveň ho však odnepaměti pečlivě zkoumají a učí se vyrábět vlastní. „Je to vidět třeba na raketové technologii,“ podotkl Bláha. V poslední době podle něj vedení vládnoucí strany investuje právě do rozvoje informačních technologií.
„Snaží se vyrábět i počítače, ale vědí, že ještě nejsou tak daleko. Proto vychovávají i lidi, kteří se nové technologie učí. Dají jim peníze, aby odjeli do Evropy studovat třeba webdesign nebo programování,“ uzavírá koreanista.
Technologický pokrok je zřejmý například při pohledu na oficiální stránky státní zpravodajské agentury KCNA. Ještě v roce 2009 fungovaly v poněkud zastaralé podobě, v posledních čtyřech letech je však znát výrazné zlepšení. Nejmodernější webovou prezentací se pouhých několik dnů chlubí Kim Ir-senova univerzita.
