Ten den si bude Marie Švadlenková z Chrudimi pamatovat už navždy. Ze školy matce zavolali, že její Iva zapomněla, kde je a co tam dělá. "Už po týdnu nebyla schopná říct, kolik je jedna plus jedna," popisuje Marie Švadlenková rychlost, s jakou nemoc na dceru zaútočila.
Předtím přitom Iva často pomáhala o dva roky starší sestře řešit úkoly z matematiky. Stav se prudce zhoršoval a za krátkou dobu bylo myšlení Ivy na úrovni jednoletého dítěte. Když jí bylo osmnáct, musela ji matka nechat zbavit svéprávnosti.
Dnes je postižené dívce už 28 let, a když onemocní, musí její matka oběhnout kolečko po lékařích, protože Iva neumí říct, co ji bolí. "Jen brečí a vyvádí. Má přitom ale šedesát pět kilo, takže je to pro mě i pro ni nebezpečné," říká Švadlenková.
Příčina? To rodina dosud neví
Už roky čeká, že jí lékaři řeknou přesnou diagnózu, ale zatím se tak nestalo. "I doktoři krčí rameny, že se s podobným případem ještě nesetkali," dodává. Dcera brala léky, které pomáhají lidem s Alzheimerovou chorobou. Po čase je však lékaři vysadili: tato nemoc se totiž normálně vyskytuje u lidí v pokročilém věku, nikoli u mladých dívek.
Rodina teď doufá, že se odpovědi na otázky, jak mohla nemoc u jejich dcery propuknout a zda je nějaká naděje, že se stav zlepší, dozví u renomovaných lékařů v Salcburku. Neurologové v Praze podle matky říkají, že se s takovým případem ještě nesetkali.
Tento rok přibyla ke všem starostem paní Švadlenkové ještě další - poplatky za návštěvy u doktorů. Aby totiž zjistila, co přesně její dceru trápí, musí obvykle oběhnout nejméně tři doktory. Dívka není schopná dát najevo, kde ji co bolí.
"Musíme tedy postupně k obvodnímu lékaři, gynekologovi, na chirurgii. A pořád platíme. Přitom to není zneužívání lékařské péče, jinak to udělat neumíme," podotýká Marie Švadlenková.
Poplatkům u lékaře se nevyhne
Dostala se do paradoxní situace. Její dcera je svými potřebami na úrovni malého dítěte. A ty jsou od placení v ordinacích osvobozené. Jenže skutečný věk Ivy osvobození od poplatků vylučuje, a žádné úlevy proto nepřipadají v úvahu. Limitu pěti tisíc korun, po jehož překročení bude mít další péči zadarmo, zatím nedosáhla.
Matka však musí dívce kupovat i vitaminy, které mají podporovat mozek, a také například antikoncepci. Iva totiž menstruuje jako stejně staré dívky, ale mentálně není schopná pochopit, co se s jejím tělem děje. Lékaři se tedy rozhodli naordinovat jí antikoncepční pilulky, které menstruaci zastaví. Rodina už také zkoušela hledat pomoc v zahraničí. "Teď zkoušíme další možnosti," říká matka.
Manipulace s dcerou je pro ni náročná
Pětašedesátikilová dívka se brání, když ji matka posadí do auta a připoutá. "Lidé se občas diví, že ji vedu za ruku, když je to dospělá a krásná holka. Na pohled vypadá úplně zdravě," popisuje matka.
Nikdy neuvažovala, že by dceru umístila do ústavu. "Nemohla bych ji dát pryč, přestože jsem ze samých starostí už jen uzlíček nervů. Do čtrnácti let to byla normální holka, na to nemůžu zapomenout," zdůrazňuje matka.
Když nemoc vypukla, prožila šok. "Vyrovnat se s tím, že dcera, do té doby výborná v násobilce, najednou neví, kde bydlí a jak se jmenuje, bylo těžké." Lékaři považují případ, kdy nastane demence v tak mladém věku, za výjimečný.
Alzheimerova choroba, které se postižení Ivy Švadlenkové podobá, se objevuje u lidí starších šedesáti let, zřídka jí onemocní i padesátník. Zato každý pátý senior nad 85 let demencí trpí. A nemoc dokáže postupovat velmi rychle, takže během krátké doby se úroveň intelektu sníží na minimum.
"Příčiny demence neznáme"
Příčiny nemoci lékaři neznají, umějí popsat pouze rizikové faktory, které k onemocnění vedou. Patří mezi ně například kouření nebo poranění hlavy. "Dcera neprodělala žádný úraz ani neměla žádnou infekční nemoc," odmítá takovou možnost Marie Švadlenková.
Nicméně podle neurochirurga ze střešovické nemocnice Daniela Hořínka obecně platí jedna věc: podobným onemocněním lze těžko předejít. "Nevíme, proč se v některých případech odbrzdí mechanismus, který vede ke stárnutí mozku," přiznává lékař.
Demencí postižení lidé mohou sice mozek cvičit, aby k úbytku neuronů nedocházelo tak rychle, ale obnovit odumřelé buňky nelze. "Lidé, kteří prodělali mozkovou mrtvici, se mohou znovu naučit mluvit a psát. Jenže pokud jde o onemocnění podobné Alzheimerově chorobě, není cesty zpátky," konstatuje Hořínek.
