Bylo pošmourné ráno 2. září 1919, když se na křižovatce v dolní části Václavského náměstí objevil nezvykle oblečený strážník. Kolem něj se hned srotil dav zvědavců. "Měl na sobě nový stejnokroj modročerné barvy s typickou přilbicí. V ruce držel gumový obušek," popisuje policista a člen historického spolku četníků Jan Holub.
Obušek připomněl cukrovinku
S prvním strážníkem řídícím městskou dopravu se pojí i slangový název pro obušek - pendrek. O přirovnání k tradiční pouťové cukrovince, které se v průběhu let nečekaně ustálilo, se před devadesáti lety postaral jeden ze zvědavců postávajících u křižovatky. Stačilo, aby poznámku o pendreku párkrát utrousil v davu.
Od té doby se mezi lidmi jinak než pendrek obušku téměř neřekne.
Důvod, proč se zprvu asi na pět nejrušnějších křižovatek v metropoli postavili strážníci, byl jednoduchý.
Doprava začínala houstnout a určitá anarchie na silnicích se stávala čím dál více nebezpečnou. "Po 28. říjnu 1918 se Praha stala hlavním městem. Do té doby byla provinčním a provoz tomu odpovídal. Tehdejší vrchní inspektor stráže bezpečnosti proto vydal rozkaz ke zřízení zvláštního oddělení dopravní policie," vypráví Holub.
Kočí se rvali s motoristy
Nedá se říci, že by obyvatelstvo mělo k regulovčíkům zrovna úctu. "Souviselo to s tehdejším obdobím uvolnění a svobody. Lidé si na silnici dělali prakticky, co chtěli, vstupovali do vozovky a podobně," dodává Holub.
Rvačky mezi kočími a motoristy prý nebyly nic neobvyklého. Práci regulovčíkům trochu ulehčil až rok 1927, kdy na křižovatce na Masarykově nádraží vyrostl první ručně ovládaný semafor. "Traduje se, že první služba pobíhala mezi auty a vysvětlovala, co je to za novinku," říká Holub.