Je to bláznivá korespondenční tajenka z dob normalizačního vězeňství.
Václav Havel sice z vyšetřovací vazby v Ruzyni (1979) a z výkonu trestu v Heřmanicích a na Borech (1980 až únor 1983) psal Dopisy Olze, ale intenzivněji než s manželkou Olgou v nich diskutoval s bratrem Ivanem a filozofem Zdeňkem Neubauerem. Pak už asi nikoho nepřekvapí, že Dopisy od Olgy vlastně nepsala Olga Havlová.
Navěky ztracené listy?
A je to ještě složitější. Olga Václavovi sice psala, ale její listy se kamsi ztratily. Václav Havel si směl z listů z domova ponechávat jen novou poštu, tu starší musel odevzdávat vězeňské správě. Ta je sice po propuštění vrátila zpět adresátovi, ale co přežilo žalář, nepřežilo prezidentskou éru - nebo spíš sérii Havlových stěhování.
"Osud Olžiných listů je značně nejistý. Za každou zmínku o nich budeme vděční, nicméně po obsahové stránce jsou ty Ivanovy podstatnější," říká ředitel Knihovny Václava Havla, literární historik Martin C. Putna, který knížku Dopisy od Olgy inicioval. Naráží tak na okolnost, že Olga psala "málo, stručně a jen o praktických věcech". Václav ji proto trochu peskoval, aby odpovídala častěji, podrobněji, víc. A pokud možno literárnějšími texty. "Neskrývám, že mé poněkud protivné pedantičnosti trochu vadí jejich někdy poněkud znejasňující telegrafičnost, jejich malá systematičnost a kompoziční logika a značná ledabylost syntaktická, gramatická i grafická," trochu nevybíravě hodnotil manželčiny dopisy.
Václav Havel převzal od nakladatele Jiřího Gruntoráda (vpravo) Cenu Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě
Na oslovení nesejde
Naopak velmi promyšlené texty mu do vězení zasílal jeho bratr Ivan, uznávaný vědec, který Havla inspiroval i k umělému jazyku ptydepe ve hře Vyrozumění. To on byl podle Putny skrytým adresátem dopisů, partnerem v "dialogu mezi bratry, onom skutečně filozofickém dialogu z vězení do vězení". Čtenáře tedy v názvu mystifikují jak Dopisy Olze, tak Dopisy od Olgy, ale aspoň jednotně. Jsou v duchu české korespondenční literatury, Čapkových dopisů Olze, Kafkových Mileně.
Navíc Havel už ve vězení zjevně stylizoval své dopisy s ohledem na možnou publikaci, komponoval je jako svébytné literární dílo, kde na oslovení tolik nesešlo.
Ivanovy dopisy, zahuštěné výpisky z aktuální četby, odkazy na filmy (od Podzimní sonáty až po Vetřelce) i rozhovory, dlouhými filozofickými i fyzikálními úvahami, případně citovanými básněmi, mu zprostředkovávaly "svět za zdí", jakkoli omezený.
Šifrovaně tam probleskovaly politické štvanice, domovní prohlídky, kampaně Rudého práva či zprávy o vězněných přátelích. Když Ivan Havel vyřizoval pozdravy od Kamily (Bendové) a zmínil, že její manžel "prý kromě hraní šachů taky vyučuje logiku", znamenalo to, že Václav Benda měl ve vězení příležitost zahrát si šachy a hodlal se pocvičit v přednáškách z logiky. Nebo ještě jinak: "dětské hřiště" například označovalo v bratrské hantýrce plácek, z kterého vězni mohli komunikovat s okolím.
Olga Havlová
Olga Havlová
Do korespondenční výměny se pochopitelně vnucovaly i ryze osobní události, konkrétně Havlovy zdravotní obtíže i smrt jeho otce. Zatímco v prvním dopise z června 1979 Ivan informoval, že otec "trošku marodí", počátkem srpna už bylo po pohřbu. Rozloučení s legendárním tvůrcem čtvrti na Barrandově a spolumajitelem paláce Lucerna mělo symbolický význam - zřejmě i z toho důvodu tam na příkaz StB nesměla zaznít hymna Kde domov můj. Pohřeb se v dopisech vrátil ještě jednou, a to prostřednictvím samizdatové knihy Ludvíka Vaculíka Český snář, která Ivana nadchla a podrobně z ní citoval.
O knizeIvan M. Havel a kolektiv: Knihovna Václava Havla, o.p.s , edice: Edice Knihovny Václava Havla, Praha 2010, 512 stran, doporučená cena 399 korun. |
I když Dopisy od Olgy nejsou na řadě míst právě stravitelnou četbou - zasvěceně se tu probírá kvantová mechanika,metazkušenost, logické paradoxy i Bachovy fugy - jde zároveň o výmluvnou zprávu o československém disentu a okruhu Havlových přátel, známých i intelektuálních spřízněnců. V tomto směru měl "vězeň" výjimečné postavení: Anna Šabatová mu tlumočila rady své matky ohledně nemoci loktů, kterou trpěl, Radim Palouš psal o Bohu a smyslu dějin.
Zásadní taháky filozofa
Zhruba v polovině korespondence, a vlastně náhodou, ovšem do korespondence vstoupil nový - a jak se ukáže klíčový - "hlas" filozofa Zdeňka Neubauera. Ivan Havel mu totiž dal přečíst některé Václavovy dopisy s prosbou, zda by mu je opoznámkoval a poradil s některými náročnějšími pasážemi.
Dopisy OlzeHavlovy Dopisy Olze lze ve formátu PDF číst a stahovat ze stránek Knihovny Václava Havla - zde |
Neubauer to však tak rezolutně nemyslel: "Chudák Vašek v kriminále něco takovýho vychrlí, něco velmi autentického - no a teď na to dostane takhle tvrdou kritiku, kterou čte v té izolaci a bez kontextu."
Ze své trudnomyslnosti se však Havel naštěstí brzy oklepal a po svém začal na Neubauerovy podněty odpovídat. Rozvinula se tak intenzivní, hluboká výměna o lidské existenci, odpovědnosti, zkušenosti, rezignaci, svobodné vůli a víře. Jakkoli spolu pokaždé nesouhlasí, tvoří tahle duchovní melodie jádro nejen Dopisů Olze, ale i těch od "Olgy".
P. S.Václav Havel na výše uvedený text, otištěný v MF DNES 25. listopadu 2010, reagoval následujícím dopisem: Vážená paní Horáčková, Zdraví Vás A zde je odpověď autorky: Vážený pane Havle, děkuji za Vaši podnětnou připomínku. Obávám se však, že hlavní nepřesnost zakládá už titul knihy, kterou vydala Knihovna Václava Havla. Jmenuje se Dopisy od Olgy - a všechny dopisy tam obsažené psal Váš bratr Ivan. V textu také výslovně uvádím, že Olga Vám dopisy psala, ale jsou bohužel považované za ztracené. Důvod zavádějícího názvu knihy (a tedy i novinového titulku) a komplikovanou historii vězeňské korespondence jsem se pokoušela objasnit mimo jiné citacemi z předmluvy ředitele Vaší knihovny, literárního historika Martina C. Putny, který můj text také autorizoval. Mrzí mě, pokud i přesto vznikl mylný dojem. Zdraví Vás Alice Horáčková |
