Byla pro vás zpráva o rezignaci papeže překvapivá?
Blesk z čistého nebe to nebyl. V tu chvíli jsem zrovna byl ve vlaku z Hamburku a když jsme si tu zprávu ověřili, překvapení to skutečně bylo. Nikoli však z důvodu, že bychom nečekali, že by to papež nikdy neudělal. Několikrát řekl, že v okamžiku, kdy zjistí, že jeho síly mu nedovolují vykonávat úřad, rezignuje. V tomto smyslu jsme s tím mohli počítat, ale musím přiznat, že jsem s ním trochu víc počítal 5. července na Velehradě, než s volbou nového papeže.
Chápu, že neprozradíte, koho zvolíte vy. Jaký by však nový papež měl být?
Budou před ním stát velké úkoly. Je to dané především světovým rozměrem církve, která je organizací o jedné miliardě a dvou set milionů věřících v různých světadílech. Ten evropský nám stárne a početně ubývá, ale naopak narůstají nadějné země, které se hlásí o své místo. Najití osobnosti, která by dokázala tuto rozličnost sjednotit, nebude snadné.
Vy byste se na takový post cítil?
Víte, já nemám tak velkou jazykovou vybavenost, jakou potřebuje papež dneška. Je také potřeba uvážit, že v letošním roce budu sedmdesátníkem, takže to bude muset být někdo mladší.
Takže by to pro vás nebyl hezký dárek ke kulatým narozeninám?
Bojím se, že ne. Je to velmi náročná práce, o které nevím, zda bych vůbec stačil.
Ale nezříkal byste se jí?
Na to opravdu nedokážu odpovědět, protože já vím, že se to nestane (smích).
S jakými pocity budete odjíždět na volbu nového papeže? Těšíte se?
V životě jsem nepřemýšlel o tom, že bych někdy papeže volil. Je to sice mimořádná záležitost, ale je to trošku něco jiného, než když se těšíte třeba na výlet.
Cítíte nějaké obavy nebo snad tíhu zodpovědnosti?
Neřekl bych, že obavu, ale zcela jistě nebude snadné se rozhodovat. Ale protože jsem volitel, mám povinnost o tom nemluvit ani před, ani po volbě. Takže vám nic neřeknu.
Volba vám ale určitě změnila plány na několik následujících týdnů, že?
To víte že ano. Už 9. března máme velké cyrilometodějské oslavy v katedrále a já se bojím, že nebudu v Praze.
