proc na vsechno musi byt posudkovi lekari,ti si mysli ze jsou bohove a vetsina z nich pak rozhodne v neprospech lidi,proc nestaci posudek of normalniho lekare usetril by se cenny cas a penize a lide by nemuseli koncit v LDN .Tohle by se melo resit a ne davit na emigranty

Některým parazitům přispívá stát po celý jejich život.

Kazdy by mel zalovat stat a nehledat vinika na nejakem urade. Stat je zodpovedny za sve instituce, tak jako kazda firma nebo podnikatel za sve zamestnance. Kdyz vam neco zmrsi nejaka firma, taky nezalujete nejake oddeleni nebo konkretniho cloveka. Soud by si s tim mel lehce poradit.

má to ale háček, stát je svým soudním systémem včetně pánů soudců dobře chráněn,

soudci mají za úkol pokud je to jen trochu možné soudit ve prospěch státu, samo sebou, že to nikdy nepřiznají...

promlčecí lhůty u náhrady škody od státu je 6 měsíců...

ale když je to naopak třeba u daní nebo sociálního a zdravotního tak téměř neomezená ve srovnání s tím... přičemž na to má stát specializované orgány...

Vadí mi že, paní nebo slečna co zpracovala tento článek se na úřadě spokojila s informací, že úřad má povinnou mlčenlivost, přičemž by se jistě dalo s některými lidmi domluvit a získat od nich papíry nebo i souhlas pod podmínkou nezveřejňování osobních údajů.

V tomto přístupu vidím nedostatek novinářské práce.

Článek tu mají lidi mají co číst a komentovat a dál nic, přičemž tohle by si zasloužilo kvalitnější zpracování a daleko širší diskusi.

Souhlasím, taky jsme dostali vyjádření 2 měsíce po dědově smrti a taky nám byla nabídnuta průkazka na autobus, když byl schopen si maximálně dojít pár kroků na WC, ale ne 150 m na zastávku, natož vylézt do autobusu.

Ano, dnes jsem byl podat žádost o příspěvěk pro své rodiče. Bylo mi řečeno: počítejte 6 až 7 měsíců.

Co na tom do boha musí trvat tak dlouho?????

no co kdyby jste se chtěl obohatit...

a stát doufá, že mezi tím to vyřeší příroda...

stát se chová jak se chová, ale vyžaduje abychom se my k němu chovali vstřícně...

kde bere tu drzost?

Do hospicu maminku přijali i bez vyřízeného příspěvku ,, byla odeslaná žádost o jeho nové šetření.

Vysoce lidský přístup všech zaměstnanců hospicu nikdy nezapomenu, o to víc mě mrzí, že musí řešit příspěvek zpětně.

Maminka zemřela v říjnu, blíží se konce března , ze SSZ dodnes nepřišlo vyjádření o přešetření. .

Při vší úctě k její činnosti nechápu tento liknavý postup.

V mnoha profesích musí lidé jednat okamžitě za všech okolností – vysvětlí mi někdo, jak je vůbec možné, že ve SSZ je na všechno tolik času?

když něco chce stát tak to musí být nejlíp včera ale naopak to neplatí ...

všecko je ale v lidech

Změnily se nám všechny plány na léto, zaplacenou dovolenou jsme stornovali..

Nemoc se zhoršovala, do domácnosti přibyly pomůcky jako chodítko, vozík, toaletní křeslo, které postupně ztrácely smysl.

Pořád musel být někdo doma.

Nemá význam se rozepisovat o různých zátěžových situacích a probdělých nocích s těžce nemocným člověkem, to už k tomu samozřejmě patří.

Paní doktorka K. z OSSZ v Pardubicích, nárok na příspěvek na péči po téměř půl roce vyřizování zamítla. Rozhodnutí jsem neměli možnost se ani dozvědět, bylo adresováno mamince, do vlastních rukou, už nebyla ve stavu jej převzít. V říjnu se zdravotní stav maminky neudržitelně zhoršil, při přijetí do Hospicu v Chrudimi příspěvek stále nebyl vyřízen. Protahování, půlroční lhůta vyřízení požadavku a doručení rozhodnutí o nulovém příspěvku 3 dny před úmrtím zanechala těžký šrám na mém povědomí o praktikách této instituce.

Loni v květnu byla mé devadesátileté matce diagnostikovaná rakovina slinivky břišní , nemohla se už o sebe sama starat.

Nebylo jiné rychlé řešení, než si ji vzít k nám domů.

Ze dne na den jsem zůstala doma z práce (příjem naší domácnosti se snížil, počet osob se zvýšil) , zažádala jsem o příspěvek na péči.

Vyjádření lékaře k jeho přiznání napsala obvodní paní doktorka okamžitě, aby se "přiznání příspěvku neprotahovalo“.

Navštívila nás paní ze správy sociální péče na „šetření“.

Maminka bylo zrovna lépe, správně odpověděla na otázky typu „co je dnes za den“,, vyprávěla, jak si „sama bere léky“ , jak se těší, až se „zdravá vrátí k sobě domů“ , na paní zřejmě působila mile. Byla jsem ráda - , původně jsem měla strach, že ji nevybíravě vyžene a k žádnému přiznání příspěvku nedojde, ostatně nyní už vím, že výsledek by to asi neovlivnilo.

Stávájící státní koncepce odpovídá příběhům popsaným v článku, tj. minimalizovat příspěvky, zdržovat schvalovací proces a vyčkávat, zda pacient umře. Posudkoví lékaři pouze škodolibě naplňují nařízení shora.

a takhle my to tu máme, když má stát pomoct tak se obrací zády...

žádné překvapení

bohužel to neplatí jen v této oblasti

Nadáváme na stát,ale stát zastupují jednotliví úředníci.Zajímalo by mě proto,zda se jedná o zvůli jednotlivých úředníků nebo o "doporučení" nadřízeného orgánu o nutnosti "ušetřit" nějaké prostředky.Předpokládám,že je každý rok uvolněná nějaká suma ze státního rozpočtu na příspěvky na péči a je možné,že za úsporu jsou úředníci bonusování. Problém bych viděla v nekompetenci a zlé vůli úředníků.

To asi ne.Spíše je to kombinace přetížení aparátu a event.misantropie.Ikdyž,cokoli napadne je možné,anebo se časem uskuteční.