„Sama jsem to zažila před lety, když jsem byla s klientkou u soudu. Ona zažila hrubé násilí, kdy utrpěla i zlomeniny. Otázky přísedících byly nehorázné: ‚Paní, co jste udělala, že jste ho vyprovokovala? Vaříte mu?‘“ popsala pro iDNES.cz přístup soudu Zdena Prokopová z neziskové organizace Rosa, která pomáhá obětem domácího násilí.
Celá situace byla o to horší, že její klientka strávila po brutálním útoku manžela tři měsíce v nemocnici. Prokopová proto navrhuje, aby soudní činitelé včetně přísedících podstupovali před podobnými případy školení, jak komunikovat s obětí domácího násilí.
„Bylo by dobré, aby ve chvíli, kdy se jedná o rodinné spory, ti přísedící měli povědomí o tom, co je domácí násilí, a nekladli otázky, které ženu úplně rozhodí. Najednou se ona má bránit, jestli vařila,“ upozorňuje Prokopová.
S tím souhlasí i právník neziskové organizace proFem David Oplatek. „Soudci z lidu, tedy ti přísedící, kteří proškolováni nejsou, mají nárok pokládat otázky a velice často se oběti ptají, proč od násilníka neodešla,“ uvedl Oplatek a poukázal na to, že případy domácího násilí jsou specifické kvůli vztahu mezi obětí a pachatelem. Ženy, které jsou nejčastější obětí násilí, jsou často na svém tyranovi závislé, ať už psychicky nebo ekonomicky. Proto je pro ně obtížné podobné dotazy zodpovědět.
Soudy problémy s přísedícími neregistrují
Mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci serveru iDNES.cz sdělila, že podobné problémy dosud nezaznamenala. Přísedící u pražského městského soudu jsou podle ní dvakrát ročně proškolováni, ale pouze v oblasti trestního práva hmotného a procesního. Školí je přímo tamější soudci.
„Obecně každé hlavní líčení řídí dle trestního řádu předseda senátu, který nepovolí, aby byla zodpovídána otázka sugestivní, zavádějící, nemorální či jinak nevhodná,“ uvedla Puci s tím, že se to týká nejen přísedících, ale i obhájců nebo ostatních účastníků, kteří mají právo klást dotazy.
Podobná situace je také u Krajského soudu v Brně. Jak iDNES.cz sdělila tamější mluvčí Eva Sigmundová, přísedící nejsou v oblasti komunikace s oběťmi domácího násilí nijak proškoleni.
Problémy v komunikaci s oběťmi domácího násilí však pracovníci neziskovek zaznamenali i ze strany samotných soudců. Oplatek na jednu stranu vyzdvihuje pozitivní zkušenost s citlivým přístupem pracovníků Městského soudu v Praze, zároveň si ale vybavuje i opačné příklady. Jednou se třeba setkal s nepochopením u soudce, který se divil, že týraná žena místo výpovědi pláče a nechce o celé věci příliš mluvit.
Je pouze na soudci, v jaké oblasti se nechá proškolit
Je to trochu sázka do loterie. Podle zákona se soudci musí při své práci soustavně a trvale vzdělávat. Mají přitom na výběr ze seminářů Justiční akademie, ale i jiných vzdělávacích institucí. Drtivá většina z nich se ale odehrává právě v Justiční akademii v Kroměříži.
„Ohledně školení pro soudce – nebyla nadnesena ze strany soudců žádná žádost o proškolování v této problematice,“ popsala například mluvčí brněnského soudu Sigmundová tamní situaci.
Školení pro komunikaci s oběťmi domácího násilí nejsou povinná a závisí pouze na rozhodnutí konkrétní osoby, jestli se chce v dané oblasti dovzdělat či nikoli. „Školení s tímto zaměřením, tedy jednání s obětmi znásilnění či domácího násilí, jsou nabízena převážně trestním soudcům, ale mohou se jich účastnit i soudci civilní či správní,“ uvedla prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.
Soudci v civilních sporech přitom často rozhodují o péči o děti, případně o majetkovém vyrovnání i mezi partnery, jejichž vztahy jsou poznamenané domácím násilím.
„Měli jsme klientku, která utekla k nám do azylového domu se dvěma dětmi, protože její muž na ní byl velice agresivní. Soud nařídil předběžným opatřením, že matka musela dávat děti otci do čtvrtka do úterý otci,“ zmínila zkušenost z praxe Prokopová.
Dvě malé děti ve věku tři a pět let tak trávily střídavě několik dní v utajeném azylovém domě s matkou a několik dní s otcem. Matka se proti rozhodnutí soudu odvolala, ale ten jí dal za pravdu až ve chvíli, kdy se ukázalo, že psychický stav dětí se rapidně zhoršil. Obě děti stále plakaly a začaly se pomočovat.
Psycholožka: Týraná žena není příjemný účastník řízení
Psycholožka Pavla Vyhlídalová přitom upozorňuje, že tyrani před soudem působí často racionálněji a občas i důvěryhodněji než jejich oběti, což ve výsledku může hrát v jejich prospěch.
„Rozdělení rolí na pasivního a aktivního zůstává i u soudu. Soudce to většinou tak nevnímá, protože nemůže mít znalosti všeho. Kdo byl aktivní, tedy agresor, před soudem vystupuje velice suverénně, vyvolává velmi dobrý dojem. Umí hájit svoje práva a trvá na tom, že tohle může říct. Přitom ta oběť to neumí, protože to neuměla ani ve vztahu,“ vysvětluje Vyhlídalová.
V neprospěch oběti pak podle ní hraje i to, že je emocionální a poznamenaná událostmi, které se ve vztahu staly. V rámci procesu, tak na soudce může působit „jako hysterka“ a nemusí být schopná bránit se obdobným způsobem jako násilník. Podle Vyhlídalové jsou oběti zpravidla při výpovědi rozrušené. Často se rozpláčou nebo zabředávají do detailů, které jsou pro ně podstatné, ale při líčení nehrají takovou roli. Celý proces pak může pro týranou osobu představovat další stresující situací. „Týraná žena není příjemný účastník soudního řízení,“ shrnula Vyhlídalová.