Výslech Viktora Kalivody pořídili policisté v den jeho zatčení 20. října 2005 odpoledne. Uvádíme téměř úplný přepis - vynechané jsou pro stručnost otázky na už známá fakta.
Policisté však skutečně "skákali" z jednoho tématu na druhé, buďto záměrně, aby vyslýchaného zmátli, nebo proto, že neměli čas se na výslech připravit. O Kalivodovi v té chvíli ještě mnoho informací neměli. Přiznal se jim nicméně už v autě, když ho vezli na stanici a poznamenal, že "jim víc neřekne, protože o něm asi vědí všechno, když si pro něj přijeli".
Z textu je také patrná taktika, kdy Kalivoda dostal občas po chvíli tutéž otázku znovu (např. jestli vraždy plánoval) a někdy odpověděl odlišně. V žádném jiném výslechu už toho však lesní vrah tolik neřekl. Kalivoda v bílé mikině seděl téměř nehnutě na židli, občas se usmál. Video z výslechu bylo promítáno u soudního přelíčení a tam jej zapsala i MF DNES.
Policista: Rozumíte, proč jste stíhán?
Kalivoda: Hm.
Policista: Jste na něčem závislý, pijete, kouříte?
Kalivoda: Nekouřím, nepiji, neužívám drogy.
Policista: Můžete se nějak vyjádřit k tomu prvnímu skutku?
Kalivoda: (usmívá se)
Policista: Je to vaše výpověď, můžete teď mluvit.
Kalivoda: Přiznávám, zabil jsem je, zastřelil jsem je.
Policista: Nějaké bližší okolnosti?
Kalivoda: Zastřelil jsem je zblízka.
Policista: Vzpomenete si na čas?
Kalivoda: Tuším, že to bylo třináctýho, někdy po desáté.
Policista: Kde k tomu došlo?
Kalivoda: Na kraji lesa, dvacet až třicet kilometrů od Brna. Jméno (vesnice) už si nepamatuju. Ale to vy máte napsaný.
Policista: Směr?
Kalivoda: Severozápad.
Policista: Dostal jste se tam jak?
Kalivoda: Autem.
Policista: Jakým?
Kalivoda: Renault Clio mé matky.
Policista: Popište zbraň.
Kalivoda: Glock 34 (usmál se).
Policista: Zbraň je koho?
Kalivoda: Zbraň je moje.
Policista: Důvod?
Kalivoda: Důvody bych nechtěl uvádět.
Policista: Máte pro to nějaké vysvětlení (proč jste vraždil)?
Kalivoda: Samozřejmě, že mám, ale o tom jsme se už bavili, že to nebudu uvádět.
Policista: Jak jste potkal oběti?
Kalivoda: Já jsem tam přijel autem, zaparkoval a objevily se.
Policista: Byl byste ochoten popsat tu situaci?
Kalivoda: Jsem ji popsal.
Policista: Vzdálenost (ze které jste střílel)?
Kalivoda: Šest až osm metrů.
Policista: Kolik výstřelů?
Kalivoda: Šest.
Policista: Kam jste mířil?
Kalivoda: Do trupu. Když leželi, střelil jsem je do hlav.
Policista: Když jste je střelil, co jste dělal?
Kalivoda: To jsem odjel.
Policista: Pak jste jel kam?
Kalivoda: To není důležitý.
Policista: Pro vás důležitý?
Kalivoda: Pro vás důležitý, to už na tom nic nezmění. To už nesouvisí s tím skutkem, i když chápu, že to musíte nějak vyšetřit.
Policista: Vyjádřete se k druhému skutku.
Kalivoda: Potkal jsem ho. Šel naproti mně. Vyndal jsem pistoli, snažil jsem zapnout kolimátor. Jednou jsem ho střelil když se otáčel. Na konci jsem ho střelil do hlavy.
Policista: Jak jste se tam dostal – kde leží to místo?
Kalivoda: Když se jede z Prahy do Karlových Varů. Tak se odbočí.
Policista: Co jste pak dělal (po vraždě)?
Kalivoda: Nedělal jsem nic, co by s tím nějak souviselo.
Policista: Důvod?
Kalivoda: Nechci o tom mluvit.
Policista: A co je teda důležitý (v tomhle případě)?
Kalivoda: Když k tomu došlo, začalo se trochu šeřit.
Policista: Můžete vysvětlit, co je to kolimátor?
Kalivoda: Je tam červená tečka a ta se promítá přes sklíčko. A když je to dobře nastavený, tak se člověk trefí.
Policista: Vy jste byl sportovní střelec?
Kalivoda: Střílel jsem na střelnici minulý rok, od června do září. Kde je ta střelnice si nepamatuju, je to nějaká vesnice, odbočuje se tam u Velké Dobré.
Policista: Místo jste předem plánoval?
Kalivoda: Ne, to bylo náhodný.
Policista: Máte k tomu místu vztah?
Kalivoda: Ne.
Policista: A k Brněnsku?
Kalivoda: Ne.
Policista: Chcete něco říct sám?
Kalivoda: Nebyl jsem pod vlivem žádných návykových látek.
Policista: Kam jste šel, když vás zatkli?
Kalivoda: K tomu bych taky nechtěl nic říkat.
Právník: Jak to teď vnímáte, mrzí vás to?
Kalivoda: Chtěl jsem to udělat. Udělal jsem to vědomě.
Policista: Připravoval jste se nějak (na tu vraždu)?
Kalivoda: Co si myslíte jako přípravu?
Policista: Že jste se rozhodl, že někoho usmrtíte?
Kalivoda: Hm.
Policista: Kdy jste věděl, že budete vraždit?
Kalivoda: (vysvětluje, že se tak náhle rozhodl měsíc předtím 13. září – vraždil prvně 13. října ve čtvrtek)
Policista: A toho šestnáctého? (druhá vražda byla šestnáctého října v neděli)
Kalivoda: V pátek jsem to věděl (že budu vraždit), mě to napadlo.
Policista: Vás to napadlo?
Kalivoda: Napadlo, to se nedá říct, rozhodl jsem se.
Policista: Kde jste pracoval?
Kalivoda: To si vyhledáte.
Policista: Poraďte nám.
Kalivoda: (vysvětluje, jak byl tramvajákem a policistou)
Policista: Když vám kolimátor nefungoval, vyvedlo vás to z míry?
Kalivoda: No, s tím jsem nepočítal. Přesnost střelby byla mizivá. Ale když už se to stalo, musel jsem jednat.
Policista: Vám to bylo jedno. Střelíte, koho v lese potkáte. Co kdyby tam šla matka s dítětem?
Kalivoda: Nevím, jestli dítě... Bylo to naprosto náhodné.
Policista: Naplánoval jste si nějak průběh tý vraždy?
Kalivoda: No přesně, jak to proběhlo.
...
(po chvíli dostal otázku podruhé – tutéž)
Policista: Dělal jste si nějaký plán?
Kalivoda: Těžko lze něco promýšlet, když nevíte, kde to provedete.
Policista: Když jste zahájil palbu na ty lidi, co jste cítil?
Kalivoda: Nic, já jsem se soustředil přesně na tu střelbu.
Policista: Viděl jste v tom lese ještě nějaký lidi?
Kalivoda: Pár nějakej.
Policista: Udělali vám někdy něco špatnýho lidi?
Kalivoda: Ne.
Policista: Stalo se toho 13.9. něco nepříjemnýho?
Kalivoda: Ne.
Policista: Počítal byste s tím, že byste ještě něco spáchal?
Kalivoda: O tom nechci mluvit.
(chvíli se mluví o tom, že měl dvě pistole)
Policista: Měl jste výčitky svědomí?
Kalivoda: K tomu bych nechtěl nic říct.
Policista: Litujete toho?
Kalivoda: Ne.
Policista: Máte rád zvířata? (souvislost s tím, že zavražděný muž na Kladensku šel na procházku se psem)
Kalivoda: Jak který. Sestra má kočky a ty mi zrovna nevadí.
Policista: (ujišťuje se, že Kalivoda kývne na rekonstrukci poté, co už to jednou odsouhlasil) Chcete nám tedy ukázat to místo činu?
Kalivoda: Vy to chcete. Já bych vám to neukázal sám od sebe.
