Vážení a milí spoluobčané,
rád bych Vás – jako v tento den každoročně – pozdravil a popřál Vám klidný, šťastný a úspěšný nový rok.
Prvního ledna obvykle hodnotíme rok minulý a díváme se dopředu, na rok, jehož první den právě prožíváme. I já budu postupovat stejně. Začnu tím prvním. Loňský rok asi nebudeme ani my, ani budoucí historici považovat za příliš zdařilý.
Naší velmi labilní vládě Mirka Topolánka, která se však od nešťastného patového výsledku voleb v roce 2006 držela velmi dlouho, byla v březnu vyslovena nedůvěra. Stalo se to vůbec poprvé od roku 1918, od vzniku našeho moderního státu. Bohužel se ukázalo, že jsme nebyli schopni rychle uspořádat nové volby, ač jedině ty mohou přinést vládu s tolik potřebným mandátem občanů. Je dobře, že politickým kompromisem vzniklá prozatimní vláda premiéra Fischera své úkoly zvládá, určitě lépe, než bylo všeobecně předpokládáno.
Naše ekonomika se – podobně jako ekonomiky většiny zemí světa – nachází v krizi, která je nejhlubší za sedmnáct let, které dnes uplynuly od vzniku České republiky. Pokles hospodářství v roce 2009 byl nejméně čtyřprocentní. Přeloženo do všem srozumitelného jazyka se tím říká, že jsme toho v naší zemi vyprodukovali méně než loni a že toho proto máme k dispozici méně. Týká se to nás všech a je třeba, abychom se o tento pokles podělili dnes a neřešili to na úkor našich dětí. Je nezodpovědné, když si některé profesní či sociální skupiny nárokují, že se právě jich tento všeobecný pokles netýká.
V životě naštěstí jde i o jiné věci než o politiku a ekonomiku. Za statisticky zprůměrovanými čísly se odehrávají velmi různorodé lidské životy a pro mnohé byl loňský rok jistě rokem šťastným a úspěšným. Závisí to na řadě dalších věcí – jako je dobře fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy, vzájemná tolerantnost a citlivost k blízkým. Nezapomínejme na ně ani i v roce dnes začínajícím.
Rok 2010 bude rokem volebním. Stejně jako v roce 2006 se sejdou volby sněmovní, senátní a komunální. Jen kraje zůstanou beze změny. Opět dostaneme příležitost touto formou promluvit do věcí veřejných. Pokusme se přispět k tomu, aby volby otevřely cestu k vytvoření silné a akceschopné vlády, kterou naše země tolik potřebuje.
V hospodářství pravděpodobně již přestane pokles, ale růst bude velmi mírný. Velké problémy bude mít se svým hospodařením náš stát, což jsme my všichni. Občané nebudou chtít, aby jim byly zvyšovány daně (což je rozumné, protože se tím krátkodobě nic neřeší a dlouhodobě to jen škodí), ale nebudou se chtít omezovat v tom, co od státu dostávají. Je zřejmé, že jsou tyto dvě snahy vzájemně protikladné a že se nedají současně splnit. Věřme, že díky volbám vznikne vláda, která bude mít sílu a odvahu tento hlavolam vyřešit ku prospěchu nás všech, občanů České republiky.
Musíme se však do toho dát. Místo zabývání se dnešními problémy tohoto typu se stalo jistou módou utíkat do budoucnosti a zabývat se rokem 2050 či dokonce rokem 2100. Někteří politici se spoléhají na to, že účty za jejich dnešní chování, za jejich fantazírování a nerealistické sliby nebudou ke splácení předloženy jim.
Bohužel to tak není. Budoucnost začíná už teď a o tom, jaká bude, rozhoduje to, co uděláme dnes, zítra a v každém dni následujícím. Co potřebujeme, je pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas kudy a jak dál jít. Ten musí být založen na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat. Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje cosi, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za sebe a pro sebe.
Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než realitě televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je tleskáno.
Mysleme rozumně na budoucnost, ale odmítejme uměle vytvářenou hysterii těch, kteří se nám snaží vnucovat, že je třeba zastavit ekonomický růst a společenský pokrok. Šetřit – tedy chovat se racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí – je absolutní povinností každého a vždy, ale neumíme si dobře představit, jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které přijdou po nás. Nemůžeme vědět, kolik – kvůli nim – smíme spotřebovat dnes známých a dostupných přírodních zdrojů. Jednu setinu, jednu tisícinu nebo jednu milióntinu? A budou vůbec námi dnes eventuálně ušetřené zdroje potřebovat?
Jedna věc je jistá. Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím. Jediné, co bychom jim mohli zůstat dlužni, by bylo to, kdybychom po sobě nezanechali svobodnou a prosperující společnost.
Právě v tomto smyslu dělejme dnes, zítra, pozítří to nejlepší, co umíme. Co bude za sto let, nechme spisovatelům sci-fi literatury. Zůstaňme oběma nohama na zemi a starejme se o to, co nám přísluší. Je toho více než dost.
Přeji nám všem, aby se nám rok 2010 vydařil, aby byl rokem dobré nálady, aby byl politice vrácen její obsah a abychom se vymanili z dnešní ekonomické krize. Půjde to lépe, nalezne-li co největší počet z nás společnou řeč, vzájemný respekt a porozumění.
Děkuji za pozornost.
1. 1. 2010
