Vážená paní V Praze 20. června 2010
MUDr. Naděžda Kavalírová
předsedkyně Rady ÚSTR
na vědomí:
Mgr. Patrik Benda
místopředseda Rady ÚSTR
Čestmír Čejka
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL. M.
PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
Petruška Šustrová
členové Rady ÚSTR
Věc: Stížnost na diskriminační jednání ředitele Mgr. Zdenka Hazdry a nekompetentní směřování Ústavu
Vážená paní předsedkyně Rady Ústavu, paní Kavalírová,
obracím se Vaším prostřednictvím na Radu Ústavu s touto otevřenou stížností, abych Vás informoval o skandálním jednání ředitele Mgr. Z. Hazdry.
Dva dny před svým odvoláním zaslal ředitel ústavu Doc. PhDr. Jiří Pernes, Dr. mým nadřízeným dopis, ve kterém se snažil právně vykonstruovat, že v rámci mých aktivit v Iniciativě neUSTRčených "došlo k porušení povinností z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci".
Jiří Pernes
Z obsahu uvedeného dopisu bylo zřejmé, že jediným motivem a cílem ředitele J. Pernese byla snaha o svérázné "vyrovnání se" s vlastní minulostí, kterou jsem mu například v podobě jeho plagiátorství jako jeden z hlavních kritiků veřejně připomínal. Jeho "vyrovnání" bylo však obyčejnou pomstou kamuflovanou administrativně-právním jazykem.
Ačkoliv byl Jiří Pernes vzápětí odvolán, nově jmenovaný ředitel pan Mgr. Zdeněk Hazdra na diskriminační snahy svého předchůdce navázal, za účelové spolupráce se Základní odborovou organizací Ústavu a její předsedkyní Mgr. Katkou Volnou.
Na místo toho, aby odborová organizace chránila práva zaměstnanců, stala se mocenským nástrojem, sloužícím úzkému okruhu vedení.
Proto se většina zaměstnanců Ústavu rozhodla odejít z diskreditovaných odborů a založila si Nezávislou odborovou organizaci ÚSTR.
Dočasný ředitel pan Zdeněk Hazdra zaslal mým nadřízeným další dopisy, ve kterých tvrdil, že jsem na tiskové konferenci "nevhodně slovně napadal" ředitele Ústavu J. Pernese a tudíž tím porušil ustanovení § 303 písm. 1 a) a 2 zákoníku práce.
Své nekonkretizované výtky zcela absurdně spojil s právně nesouvisejícími zákonnými ustanoveními, neboť citovaná ustanovení se týkají například "střetu veřejného zájmu se zájmy osobními" nebo "zneužití informací nabytých v souvislosti se zaměstnáním ve vlastní prospěch".
Historik Zdeněk Hazdra
Jak je známo, na zmíněné tiskové konferenci jsem pouze reagoval na prohlášení ředitele J. Pernese, který své obvinění z plagiátorství označil za "nesmysl v éteru" a "neznalost metodologie historické práce". Žádal jsem ho o vysvětlení, proč potom jeho práce obsahuje frekventovaně identické sémantické chyby, kterých se dopustil ve své diplomové práci o E. Moravcovi student J. Vytlačil. Také jsem mu položil otázku, zda považuje za správné, aby Ústav pro studium totalitních režimů vedl člověk akademického zaměření, který pracuje odborně "neetickým způsobem".
Jestliže důvodem Rady pro odvolání doc. PhDr. Jiřího Pernese, Dr. byla právě skutečnost, že svým neetickým jednáním negarantoval odborné a badatelské nasměrování ústavu, je absurdní, že jeho dočasně jmenovaný nástupce se mě snaží diskriminovat za to, že jsem na tuto skutečnost v rámci Iniciativy neUSTRčených několikrát předtím poukazoval.
Emanuel Moravec
Obdobně právně absurdní a účelová je i další výtka ředitele Z. Hazdry, že jsem "hromadným rozesíláním e-mailových zpráv", kdy jsem zaměstnance informoval o výše uvedených zjištěních, údajně porušil ustanovení zákoníku práce podle § 301 písm. d), tedy že jsem řádně nehospodařil s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, nechránil majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Skandálnost takového jednání nespatřuji pouze ve snaze diskriminovat někoho za občanský kritický postoj, který je ústavně garantovaný Ústavou i chráněn zákoníkem práce, ale že se tak činí v jazykové masce administrativně-právní argumentace a ve zcela pochybné součinnosti s odborovou organizací a že takto jedná ředitel instituce, která má zkoumat mechanismy totalitní moci a její "racionalizační" byrokratické mechanismy.
Pan ředitel Z. Hazdra po opětovné písemné urgenci mého právního zástupce sice na jedné straně napsal, že považuje věc za uzavřenou, na druhé straně rozporuplně oznámil, že nadále trvá na stanovisku, že jsem "porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů" a že bude stejným způsobem postupovat i v budoucnosti.
Odstupující Jiří Pernes a nastupující Zdeněk Hazdra
Vážená paní předsedkyně Rady Ústavu,
obracím se na Radu, protože nese určitý podíl spoluzodpovědnosti za to, že se do vedení Ústavu dostali dvakrát za sebou lidé nejen odborně ale především morálně nekompetentní. Lidé, kteří ignorují elementární sociologický a filosofický diskurs, který se rozvinul s kritikou totalitarismu a jeho racionalizačního byrokraticko-administrativního aparátu, v němž ztotožňuje legitimitu s legalitou. Postihovat osobní vědomí a svědomí se v minulém režimu stalo produkcí nemorálního jednání a zla.
Nekompetentnost projevují i nejbližší spolupracovníci současného ředitele, kteří vyhrožují některým zaměstnancům, jak s nimi nový ředitel zatočí nebo jak zruší celou digitalizaci, aniž by prokázali aspoň trochu znalosti, zda-li má Ústav dostatečně rezervované finanční prostředky jak pro odstupné, schválené v Kolektivní smlouvě, tak i pro případné prohrané soudní spory.
Také poslední jednání nového vedení, o kterém ředitel Z. Hazdra mlčí a o kterém referovala pouze média, kdy se při oslavě večírku pravděpodobně opilé vedení Ústavu a někteří členové základní odborové organizace za přítomnosti členky Rady P. Šustrové rozhodli zavolat v noci do budovy policii, aby hledala odposlouchávací zařízení, je dokladem, že Rada sice změnila nekompetentní osobu ředitele, ale nikoliv již směr "neodborného nasměrování ústavu".
Koalici nekompetentních bohužel doplňuje zmíněná členka Rady P. Šustrová, která namísto toho, aby garantovala kredibilitu Ústavu a byla garantem věcnosti, profesionality, nestrannosti a nezbytného étosu spojeného s touto institucí, se naopak věnuje destruktivním intrikám, kdy spojuje zaměstnance proti řediteli ABS, a to bez ohledu, zda jsou výtky pracovníků oprávněné, účelové nebo dokonce vědomými nepravdami. Naposledy tak učinila zdánlivě neadresným dopisem zaměstnancům archivu ze dne 20. 5. 2010 ve svém záměru odvolat ředitele archivu bezpečnostních složek PhDr. Ladislava Bukovszkého.
Novinářka a překladatelka Petruška Šustrová
Důsledkem nekompetentnosti staro-nového stylu vedení nejsou jen výše popisované jevy, ale samozřejmě daleko závažnější problémy. Například drastické omezení domácích a zahraničních kontaktů a návštěv a naopak pozvání kontroverzní návštěvy historiků z komunistické Číny. Nebo neprofesionálně manažerské zastavení projektu digitalizace, které mělo být financováno ze Strukturálních fondů Evropské Unie v rámci Integrovaného operačního programu a jehož částka dosahovala několika desítek miliónů korun. Dále zastavení redislokace institucí a archivů. Navíc každý měsíc narůstá rozpočtový schodek v důsledku nesprávně obsazovaných tabulek, na které je vázáno více zaměstnanců. Časem tudíž nemusí být čistě akademickou otázkou, zda-li v souvislosti s ekonomickou krizí a po odebrání finančně vázaných prostředků podle usnesení Vlády z ledna 2010 bude dostatek peněz na výplaty zaměstnanců a jiné nezbytné rozpočtové výdaje nebo zda-li se problémy nebudou nakonec "řešit" ad hoc v rámci nucené reorganizace následného propouštění zaměstnanců nad rámec redukce počtu systemizovaných pracovních míst.
Apeluji proto na Radu, aby učinila urychleně potřebné kroky, které by zabránily dalšímu manažerskému, ekonomickému a neetickému směrování Ústavu a poškození jeho dobrého jména.
S pozdravem Miroslav Vodrážka
Mirek Vodrážka
O autoroviMIROSLAV VODRÁŽKA (1954) - publicista, hudebník, herec. Ve druhém ročníku opustil studia průmyslovky, od té doby se věnoval mnoha různým zaměstnáním, odborné vzdělání získával samostudiem a na bytových seminářích. V roce 1977 byl obviněn z trestného činu výtržnictví a později odsouzen z důvodů společenské nebezpečnosti k několika letům ochranné léčby. Během 80. let byl spoluorganizátorem bytových seminářů Egona Bondyho, Milana Balabána a Milana Machovce i občasných konspiračních schůzek mluvčích Charty 77 ve svém bytě. V první polovině 90. let byl redaktorem časopisu Vokno, na jehož ilegálním vydání se spolupodílel již v dobách undergroundu. Autorem post-undergroundového obsáhlého eseje Chaokracie (Votobia Praha, 1997), Připravil knihu rozhovorů s předními českými političkami Feministické rozhovory o "tajných službách" (Nadace Gender Studies, 1996), Esej o politickém harémismu ("Zvláštní vydání…" 1999), spoluautor knihy S Ferlighettim v Praze (Meander, 1999). Výborem autorových esejů z let 1990 - 2007 je svazek Decivilizace (2007). Od roku 1989 spolupracoval s experimentální divadelní skupinou Alternativní scéna pohybového divadla (později přejmenovaná na Propast). Napsal hudební projekt Psychochaos & Edita Adlerová - Ženský smutek (CD, g. parrot, 1999) či vokálně instrumentální skladbu Carmina femina - Oratorium ženské duše, kterou roku 1999 uvedl ve spolupráci s operní zpěvačkou Editou Adlerovou a s tanečnicí. Zdroj: www.translide.cz |
