Dopis, s nímž jsem se dnes seznámil, je pro mne inspirativní i proto, že vyjadřuje jedno zásadní nepochopení osobní i stranické odpovědnosti toho, kdo převezme odpovědnost za vládu a za bezpečnost všech občanů, nikoli jen straníků nebo vlastních voličů.
V televizní debatě o radarové základně jsem doložil, že jednání o radarovém systému na našem území převzala vláda, jejímž jsem vicepremiérem, od vlád v gesci nynější opozice. Odpovědné chování spočívá v tom, že se zachovala kontinuálně a nezahrává si s kreditem ČR v mezinárodním kontextu jen proto, aby zvýšila svou oblibu doma kvůli nadcházejícím volbám. Toto riziko není lehké ani příjemné pro vládu jako celek ani pro nás jednotlivé politiky.
Musím kategoricky odmítnout, že já jako osoba toto riziko na sebe beru z osobních či snad dokonce prospěchářských důvodů. Mnohem pohodlnější by pro mne bylo, kdybych své postoje upravoval podle politických preferencí.
Toto vyústění úvah pisatele otevřeného dopisu považuji za varovné, pokud by mělo vyjadřovat nejen jeho osbní stanovisko, ale i stanovisko větší části Strany zelených, která se ve svých orgánech většinově rozhodla pro převzetí vládní odpovědnosti. Pokud by se straníci SZ skutečně většinově domnívali, že státnická činnost spočívá pouze v péči o růst vlastních stranických preferencí, nemohla by ČR v dlouhodobém horizontu dostát závazkům vyplývajícím z mezinárodních slmuv, protože by zásadně měnila svou politiku po každých volbách. K takové politice bych se já přiklonit nemohl.
Převáží-li ve SZ názor na nezbytnost svolání mimořádného sjezdu, uvítám to, ovšem pak ať se uskuteční ještě před letošními podzimními volbami, protože SZ by měla své stanovisko vyjasnit uvnitř i navenek vůči veřejnosti. Důvody pro můj vstřícný postoj ke svolání sjezdu jsou ovšem odlišné od těch, které uvádí autor dopisu: dejme lidem jasnou odpověď, chceme-li být jako nyní odpovědnou středovou stranou s největším koaličním potenciálem, nebo rozbít tuto vládu a bezvýhradně se připojit k levici. Dejme jasnou odpověď, jsme-li schopni vyjednávat, nebo pouze klást ultimativní požadavky. Dejme odpověď, chceme-li se chovat státotvorně nebo protestovat proti všem autoritám. Dejme odpověď, jestli chceme mezi sebou jednat jako tým, nebo se veřejně napadat v médiích. Řekněme voličům už teď, co budeme dělat po volbách. Nezaslouží si, abychom jim nyní sdělovali, že o své, ale i o jejich budoucnosti se budeme rozhodovat, teprve až nám dají svůj hlas.
Dám svůj mandát k dispozici a učiním to bez nejmenší obavy o své osobní výhody, které opravdu nejsou motivem mé práce pro SZ ani pro ČR. Chápu tuto práci ryze jako službu, a to i se vším nepříjemným, co přináší. Nikdy jsem se odpovědnosti nevyhýbal a nebudu to činit ani v budoucnu.
Martin Bursík
Předseda SZ
V Praze dne 26. 5. 2008
