SPECIÁL: Kauza Krejčíř
Dne 19. dubna roku 2002 jsem měl domluvenou schůzku s jedním člověkem v rezidenci Villa Voyta v ulici k Novému dvoru, na Praze 4. V deset hodin dopoledne však na schůzku nepřijel, přestože mě telefonicky ubezpečoval, že je na cestě. Auto, kterým jsem přijel (Mercedes 55 ML AMG) stříbrné barvy jsem nechal zaparkováno před Villa Voyta a sedl jsem si naproti do parku. Asi po deseti minutách ke mně přistoupili 3 muži, maskováni šátky přes obličej a špatnou češtinou mne vyzvali abych jel s nimi, jinak mne zastřelí. Mířili na mě pistolemi menší ráže, 7,65, nebo 9 mm.
Poté mě odvlekli do přistaveného auta, typ asi Peugeot 206, nebo něco podobného. Musel jsem ležet na zadním sedadle, dali přese mě nějaký hadr. Potom jsme jeli asi 20 minut, podle slunce, které jsem zahlédl, jsme neustále měnili směr. Můj mobilní telefon ještě chvíli vyzváněl, vzali mi ho a vypnuli. Ujistili mne, že pokud budu rozumný, nic se mi nestane. Po 20-ti minutách jsme zastavili u čerpací stanice nějaké modré barvy, a tankoval se za tři sta korun benzín.
K popisu tří mužů, kteří mne unesli uvádím - věk 25-30 let, štíhlých postav, tmavé vlasy, krátké sestřihy. Národnost Albánie, Polsko, Rusko apod. Po dalších asi 2 hodinách jízdy mne přivedli do nějakého objektu, kde jsem si musel nasadit lyžařské brýle zalepené páskou. Řekli mi, že jsem někoho naštval, a ten mě chce potrestat. Přítomni byli další muži podobné, nebo stejné národnosti.
Na noc mě zavřeli do malého světlíku, kde byl bojler a nějaké police. V policích jsem našel inventarizační protokol - soupis věcí s označením Orlík - Vystrkov - hotel - chata číslo 7.
Druhý den ráno jsem zaslechl útržky rozhovorů lidí v domě, kteří mne zadržovali, jednalo se o slovanský jazyk, zaslechl jsem slovo Všenory, dále pak jméno Jetula a slovo Těšín. Dopoledne mne opět převezli stejným autem tenkráte kratší cestou do nějaké kanceláře. Jenže než jsem si mohl sundat zakrytí očí nějaký člověk mi řekl - tento člověk, který tady sedí (myslel tím Radovana Krejčíře) je jako můj brat. Když neuděláš, co chce zabiju tebe, nebo tvého tátu, manželku, sestru. Rozumíš? Potom odešel a já si sundal zakrytí očí. Proti mně seděl Radovan Krejčíř, byli jsme v jeho kanceláři ve Všenorech.
Opakovanými výhrůžkami smrtí mojí a mých blízkých mne donutil podepsat nevyplněné pokladní doklady, směnky, také nevyplněné a několik čistých papírů A4. Radovan Krejčíř mi řekl, že tímto mi zaplatil za nemovitosti, které si ode mne koupil - Dobřichovice a Černošice a mnou podepsané doklady (výše uvedené) použije jako doklady o zaplacení. Radovan Krejčíř mi nikdy nemovitosti nezaplatil. Po té mi vrátil můj mobil a propustil mne.
Tuto výpověď činím dobrovolně, bez nátlaku a souhlasím s případným užitím tohoto prohlášení v případě, že by nastaly nějaké komplikace ve vztahu mé osoby a Radovana Krejčíře.
Jakub Konečný
