Když se stal v roce 1998 českým premiérem Miloš Zeman, začala akce Čisté ruce. Pocit, že se v České republice krade, vyhrál sociálním demokratům volby, a novopečený premiér tudíž začal tlačit na policii i státní zástupce. Na jednom úzkém setkání s klíčovými ministry a lidmi z represivních složek, kteří měli předvolební heslo uvést v život, pronesl myšlenku, na kterou pamětníci dodnes vzpomínají: Musí to proběhnout jako výroba skřivánčí paštiky podle starého židovského receptu, tedy k jednomu skřivánkovi dodáme jednu krávu. Překlad: do tepláků je nutné dostat co nejvíce ódéesáků, ale musí tam být i jeden socan, aby to byly opravdu "čisté ruce" ve smyslu padni komu padni. Všichni se smáli, nejvíce Ivo Svoboda, tehdejší ministr financí. A někteří ze zúčastněných už tenkrát věděli, že tím jedním je právě on. Nakonec nebyl jedním, ale jediným. Akce skončila ve ztracenu.
Josef Tošovský (vlevo), Pavel Mertlík, Miloš Zeman
Radek John, ten umí vyděsit
O dvanáct let později na tom s kradením ze státních peněz nejsme rozhodně lépe. Stav je spíše násobně horší a žádná z vlád nepřišla se zásadnějším zásahem proti rozmáhajícímu se klientelismu a podivným praktikám při utrácení. Jen pro to, co je potřeba udělat, už nehledáme hezká pojmenování inspirovaná italským bojem s mafií, nýbrž říkáme tomu docela civilně "boj s korupcí".
Současný premiér tenhle boj vést evidentně chce. Když před pár týdny odpovídal na setkání s manažery a podnikateli na otázku Petry Buzkové, ministryně školství ve vládě Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, jak chce ji a veřejnost přesvědčit, že to dopadne jinak než v předchozích pokusech, odvětil jedovatě Grossovým volebním heslem "protože to myslíme upřímně". Nakolik se Nečasova snaha setká s úspěchem, na to si budeme muset ještě počkat. Ale už nyní lze hodnotit nápady, které se v jeho týmu objevují.
Ministr vnitra Radek John a policejní prezident Oldřich Martinů kontrolují ruzyňské letiště (
Někoho možná trochu vyděsilo počínání ministra vnitra Radka Johna, který protikorupční tažení zredukoval na masivní nasazení odposlechů, jež byly v minulosti masově zneužívány k politickému boji a k vytváření mediálního tlaku na státní zástupce a soudce. Případně na navýšení rozpočtu protikorupční policie.
Není přitom sporu, zvýšená pravděpodobnost, že za korupci někdo skutečně vyfasuje citelný trest, by byla účinná. A především nezbytná. Prvním krokem k dosažení tohoto cíle však musí být vyčištění samotné policie. Četné účelové úniky informací ze spisů, zveřejňování odposlechů i naprosté blamáže, kdy se zdá, že cílem vyšetřování je pouze poškození dobré pověsti vyšetřovaných osob a vše končí zastavením stíhání, se děje příliš často a figurují v tom příliš stejní policisté.
Otázku, zda je Radek John osobou schopnou tento problém vyřešit a udělat tak z policie opravdu účinnou zbraň proti korupci, si musí položit nejen premiér Petr Nečas, nýbrž i strana Věci veřejné, která Johna na toto křeslo posadila.
Záblesk komedie
Podstatná je prevence. Právní prostředí, které u nás nahrává neprůhledným a pro stát nevýhodným obchodům, lze změnit poměrně rychle. Jenže je třeba přitom mít legislativní proces pod kontrolou. Nemělo by se dít například to, že při novele zákona o veřejných zakázkách, byly vyřazeny z tendrů anonymní společnosti - ovšem spolu s nimi i řádné firmy s akciemi obchodovanými na burze. Lze těžko věřit, že se to stalo náhodou - stejnou náhodou budou anonymní společnosti vráceny do hry. Přece není těžké do paragrafu vymezujícího osoby, které se veřejných soutěží mohou zúčastnit, dát ustanovení, podle něhož jsou vyřazeny pouze společnosti, jež mají akcie na majitele nezaregistrované v některém z veřejných registrů cenných papírů. V takovém registru lze vlastníka kdykoli dohledat.
Jistě, zákaz anonymních firem není zázračnou spásou. Obchodní společnost lze vlastnit a ovládat třeba přes firmu v zahraničí či prostřednictvím mandátní smlouvy přes advokáta či přes nějakou blízkou osobu. A existují i další možnosti. Nicméně to vše je už složitější a pro pověstné šibaly také dražší a nebezpečnější.
Krást se dá i v menším
Před několika dny představený soubor protikorupčních opatření, navržených skupinou NERV, je nepochybně výrazným krokem vpřed, protože uceleně řeší klíčové bolesti výběrových řízení ve veřejném sektoru. Přesto si vyžádá rozsáhlejší diskusi, protože protikorupční opatření by neměla znemožnit státním firmám a úřadům plnit jejich povinnosti, mezi něž patří i nákup zboží či služeb.
Členové obnovené Národní ekonomické rady vlády NERV se sešli na prvním jednání. (5. srpna 2010)
Především snížení limitu pro zakázky malého rozsahu, pro něž není nutné vypisovat výběrové řízení, ze dvou milionů na jeden milion vypadá logicky. Krást se dá i po menších částkách, mnoho smluv státní úřady a další organizace uzavírají dost podezřele těsně pod dvoumilionovou hranicí a v zahraničí jsou běžné mnohem nižší limity. V přepočtu na paritu kupní síly, která lépe odpovídá posouzení tomu, zda je limit přiměřený, či není, se Česko v žebříčku vyspělých zemí nachází až třetí od konce. Větší limit, a to více než dvanáctkrát, má pouze Nizozemsko a Velká Británie. Například Slovinsko má limit pro nákup, nad nějž je třeba soutěžit, desetkrát nižší. Alespoň podle údajů, s nimiž pracuje NERV.
České dráhy letos zadají tendry na nákup nových vlaků a rekonstrukce souprav za rekordních 16 miliard Kč.
Nicméně snížení limitu povede ke zvýšení počtu výběrových řízení, na něž bude muset dohlížet více úředníků. Nákupy běžného materiálu či jednorázových služeb se tím zpomalí. V Česku je celkem běžné, že neúspěšní soutěžitelé se měsíce až roky soudí. Představa, že velká státní firma nebude mít kvůli soudům několik měsíců na WC papír, není zrovna přitažlivá. Jestliže tedy má dojít k širšímu uplatnění veřejných soutěží, pak je nezbytné současně přijmout opatření, která zásadně zrychlí spory o korektnost tendrů. Rovněž je třeba podstatně zkrátit termíny, které má Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na vyřizování stížností.
Toaletní papír. Ilustrační foto
Jak nevyšachovat konkurenci
Možná vážnějším problémem je fakt, že když už se musí postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, zadavatelé často využívají možnost omezit počet účastníků soutěže. Buď tím, že soutěž není veřejná, ale k podání nabídky je vyzváno několik firem, či zadání veřejné soutěže obsahuje kritéria, která účinně selektují dodavatele a zvýhodňují konkrétní firmu.
Bylo by přitom nespravedlivé sypat si na hlavu popel více, než je nutné, protože zde k citelnému zlepšení v minulých letech přece jen došlo. Zatímco do roku 2005 bylo umisťováno v průměru více než sedmdesát procent prostředků na nákupy státu formou neveřejných řízení, tak v posledních letech je to méně než polovina. Navzdory obecnému přesvědčení jsou veřejné zakázky transparentnější, než byly na počátku století. Zdrojem dat jsou i v tomto případě výpočty expertů NERV, čerpající z veřejných statistik domácích i zahraničních.
Problémem je, že soutěže jsou sice formálně otevřené, ale příliš často zmanipulované od začátku do konce. Vše obvykle začíná v zadávacích podmínkách. Podmínky, které jsou kladeny na uchazeče o zakázku, jsou často velmi omezující. Například požadují reference týkající se zkušeností nejen s obdobnou zakázkou v minulosti, ale i velikosti obratu, počtu lidí s konkrétními kvalifikačními zkouškami a hovořícími česky, a spoustu dalších záležitostí. Nebo se výhodnost zakázky nehodnotí jen podle ceny, ale třeba podle smluvních pokut či ekonomické výhodnosti a technické úrovně. To umožňuje vyřadit "nežádoucí" konkurenci ze soutěže a potom ještě výrazně navýšit cenu zakázky.
Soud v korupční kauze Kvapila a Novotného, na snímku bývalý starosta Žabovřesk Aleš Kvapil (vpravo) - 27. srpen 2010
NERV s Nečasem nyní navrhují, aby jediným kritériem soutěží byla cena. Kvalifikační kritéria by se omezila na čestné prohlášení, že dodavatel je schopen dodávku splnit a v posledních pěti letech nějakou obdobnou už uskutečnil.
Tenhle liberální přístup je sice sympatický, ale nemusí vždy stoprocentně fungovat. Základní podmínkou je, že zakázka bude opravdu dobře specifikována, aby výsledkem nebylo to, že soutěž na nové hasičské cisterny vyhraje firma prodávající kropicí vozy, protože ty jsou znatelně levnější.
Nakonec každý z vlastní domácnosti ví, že málokdo je tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat jen opravdu levné věci. Poměr kvality a ceny se přitom dá do zákona o veřejných zakázkách začlenit jen obtížně. A velmi obtížně se vyhodnocuje, zejména pokud se hodnotitele někdo snaží "motivovat". A tak určitě bude k užitku, když vláda zapracuje na zákonu o zadávání veřejných zakázek a podaří se jí zabránit takovým sabotážím, k jaké došlo v případě společností s anonymními vlastníky. Výborné bude, když veškerá dokumentace proběhne datovými schránkami, aby nebylo možné manipulovat s již podanými nabídkami a tu určenou k vítězství třeba antedatovat. Stejně prospěšná bude i řada dalších nápadů, které z protikorupčních týmů nakonec vypadnou.
Vývoj korupce v ČR od roku 1997 do roku 2008
Ale jak už to bývá obvyklé, nejlepší nápady se rodí mimo státní úřady. Například na Institutu ekonomických studií UK pracuje skupina doktorandů na projektu softwarového robota, který bude prohledávat zveřejněná výběrová řízení a jejich výsledky a bude je analyzovat. Z hodnocení pak bude zřejmé, které úřady a organizace mají podezřele mnoho soutěží s komplikovaným zadáním a málo zájemců o účast. Četnost netransparentních soutěží vypovídá hodně o tom, zda se na dotyčném místě krade, či nikoli.
O tento projekt je zájem i v zahraničí a není důvod, proč by o něj neměla projevit zájem i vláda, která se definuje mimo jiné coby protikorupční. Kdo bude chtít, tak jasně uvidí, kde je nejspíše něco shnilého ve státě dánském, a pokud to bude odpovědná osoba, bude mít šanci přijmout i nějaké personální opatření. Jestli tedy o to opravdu někdo stojí.
