Akce Dětský čin roku běžela letos posedmé. Jejím cílem je ocenit šikovné děti, které statečně zareagovaly a někomu pomohly. Zachránily život člověku nebo zvířeti, pomohly v dobré věci, přírodě, nosí radost do života jiným.
 |
Oceněné dětiZáchrana lidského života Pomoc v rodině Pomoc jiným dětem Pomoc ostatním lidem Pomoc přírodě Dobrý nápad Pomoc n@ netu Zvláštní cena učitelských novin |
Svůj příběh sepsaly a poslaly do soutěže. Letos se zapojilo 9 036 dětí z celé České republiky, nadační fond Dětský čin roku ocenil ve speciálních kategoriích osm z nich. Ocenil je mimo jiné i ministr školství Josef Dobeš.
"Každý rok jsme příjemně překvapení, kolik dětí nám zašle svoje příběhy a podpoří svoje kamarády. Nejlepší zprávou ale je, že děti stále konají dobro," míní předseda nadačního fondu Dětský čin roku Ján Živný.
Zachránil matku i nenarozeného bratra
Devítiletý Patrik projevil své hrdinství, když byl doma s těhotnou maminkou. Ta dostala jednoho rána epileptický záchvat, upadla v kuchyni, rozbila si hlavu a zůstala v bezvědomí. Patrik ji našel ležící na břiše v kaluži krve. Spolu s bratrem zachovali chladnou hlavu a zavolali záchranku, která jejich matku odvezla do nemocnice. Díky jejich zásahu se mamince nic nestalo a za měsíc se jim narodil zdravý bratr. Patrik tak zachránil rovnou dva životy.
"Myslím, že jsme se se Standou oba zachovali jako hrdinové a maminku zachránili. Hodně lidí mi pak říkalo, jaký jsem hrdina," píše ve svém příběhu Patrik.
Pomohla otci a zavolala záchranku
Hrdinně a racionálně jednala i čtrnáctiletá Michaela Stupková. Ta byla se svou mladší sestrou Monikou na víkendu u otce, když zkolaboval. Michaela jej našla, když se vrátila ze zahrady, kde věšela prádlo. Její tatínek ležel na zemi a stěžoval si, že se nemůže hýbat a že se mu točí hlava. Michaela mu přinesla sklenici vody a zavolala záchranáře. Nadiktovala jim adresu, počkala je před domem a poté si zavolala strýce, který obě dívky odvezl k matce.
"Najednou jsem si připadala jako velká sestra nebo máma, která se musí o všechno postarat," přiznává ve svém příběhu Michaela.
Přináší radost starým lidem
Třináctiletá Markéta dochází do seniorcentra ve Slavkově, kde pracuje její matka. Za starými lidmi chodí dobrovolně a ráda. Hraje jim na klavír, zpívá si s nimi, povídá. Obzvláště si oblíbila paní Ludmilu na invalidním vozíku. Ten si jednou vypůjčila, aby si problémy handicapovaných vyzkoušela.
"Mají vždy velkou radost. Ráda vidím úsměv na jejich tváři i za to málo, co jim dávám. A já mám radost, že jim můžu pomoci si na chviličku připomenout jejich mládí," uvádí Markéta v příběhu, který zvítězil v kategorii Pomoc ostatním lidem.
