Legatové melodické linky (například úvodní Hyacinthus saxofonisty Luboše Soukupa), jsou hned střídány staccatovými motivky dvou dechů (následující Silence téhož autora), či rychlejšími pohyblivými linkami piana (Mondays Mystery pianisty Víta Křišťana). Oba dva – Soukup a Křisťan – se uplatňují jako nejčastější autoři a vytvářejí také dvoudílné suity. Druhá část Soukupovy Red and Yellow Excitelement je možná nejdokonalejší ukázkou této nové kompoziční koncepce, a Křišťanova a Phei II se svou stupňovanou intenzitou a téměř freejazzovým propletencem hlasů přináší možná nejvzrušenější vrchol alba.
O albuInner Spaces + David Dorůžka Light Year CD, stopáž 56:13 minut. Vydala firma Animal Music.
 Obal alba Inner Spaces nazvané Light Year |
Vedoucí souboru, trumpetistka Štěpánka Balcarová, přispěla dvěma skladbami (H.F.L. a závěčnou Light Year), jejichž klidná poloha doplňuje nový typ, který Inner Spaces razí. Není tu ani zdůrazněný průběžný beat, ani typický mainstream, ani výrazné připomínky dřívějších jazzových stylů, ani výlety do nálad hudby produkované nahrávací společností ECM, či skandinávské školy, oblastí world music či elektroniky. Je to prostě vlastní výraz, kterým se ohlašuje generace mezi pětadvacítkou a třicítkou.
Na své druhé CD si jako hosta přizvala zhruba o pět let staršího kytaristu Davida Dorůžku. Střídmě prezentovanými sóly dokázal, že mu tento druh vyjádření docela vyhovuje, a kraťasová ukolébavka pro svého ještě ne dvouletého syna Jonáše je prostě další z pozdravů, které Inner Spaces už na svém prvním albu posílali svým nejbližším.
Jak Inner Spaces, tak například Vertigo představují soubory, v nichž nejde jen o úspěšné spojování dobrých hudebníků, sdružujících se do jednorázových skupin, kde se jim právě naskytne příležitost. Zdá se, že na naší scéně si vytvářejí vlastní tvář.
Soubor Inner Spaces (poslední běží host David Dorůžka)
