V žádném případě bychom ovšem neměli druhý červnový výšlap do přírody odkládat kvůli pár kapkám deště na jindy.
|
SPOJENÍ: Tam - vlakem, odjezd ze Smíchova v 6.50 nebo 9.20, příjezd do Berouna-Popovic v 7.48 nebo v 10.19 hodin. Zpět - vlakem, odjezd ze Srbska v 17.39 nebo v 18.39, příjezd na Smíchov v 18.20 nebo v 19.20 hodin. |
Po půlhodině cesty z Popovic na chvíli opustíme žlutou značku, abychom po zelené zakrátko zdolali Koukolovu horu (470 metrů), z níž je rozhled daleko do krajiny. Na vrcholku jsou zbytky kaple a je odtud vidět až do Berouna.
Po návratu na rozcestí seběhneme po žluté do údolí, odkud se nám po chvíli naskytne pohled na velkolom a mohutnou skalní hradbu lokality Kotýz. Na křižovatce několika asfaltek se dáme po silnici směrem dolů a dojdeme až do osady Havlíčkův Mlýn, kde zahneme doprava a přejdeme potok. Tady narazíme na ceduli ohraničující Chráněnou krajinnou oblast Český kras vyhlášenou před více než dvěma desítkami let a zahrnující nejcennější části pánve zvané Barrandien.
Nezbývá než zdolat prudké stoupání, ale s příjemnou vyhlídkou, že další cesta už bude bez větších výškových rozdílů. Nahoře si odpočineme a než se vydýcháme, seznámíme se blíž s krajinou Českého krasu, o níž se s trochou nadsázky říká, že je děravá jako ementál: Kam člověk šlápne, všude najde nějakou díru.
Krasová oblast je skutečně zvláštní a liší se od jiných přírodních lokalit tím, že ve vápenci - někde i v dolomitu nebo spraši - se vyskytují útvary, které jsou výsledkem mechanického či chemického působení vody. Vznikají tak nejen jeskyně, ale i škrapy, závrty, propasti, ponory nebo vyvěračky.
Na první pohled působí krasové území jako suchá bezvodá planina s nepříliš bujnou vegetací. Rostliny jsou výrazně suchomilné a teplomilné, nechybí tu ani řada vzácných stepních druhů.
Na cestě divukrásnou lokalitou Kotýz se pokocháme pohledem na dvojitý vápencový Jelínkův most i tajemnou Aksamitovu bránu. Potom se už rychle blíží zlatý hřeb tohoto výšlapu - Koněpruské jeskyně. Možná chvilku potrvá než na nás dojde řada, protože je čas školních výletů, ale prohlídka rozhodně stojí za to.
Největší jeskynní systém v Čechách, ukrytý pod návrším Zlatý kůň, vznikl v devonských vápencích a vytváří tři patra, z nichž dvě jsou přístupná návštěvníkům. Místní raritou jsou takzvané koněpruské růžice tvořené unikátními prokřemeněnými krápníky. Průvodce nám ukáže Varhany a Kuklův dóm, povede nás kolem Letošníkovy propasti, sintrového Jezírka lásky, dále přes Pustý a Petrův dóm do Staré chodby a Mincovny, v níž bývala v 15. století penězokazecká dílna na výrobu falešných husitských mincí.
Jeskyně jsou nyní otevřeny denně od 8 do 16 hodin, v červenci ještě o hodinu déle. Dospělí zaplatí za vstup šedesát korun, děti a studenti polovinu. Pozoruhodné je sdělení, že časy vstupů mohou být upraveny podle trhacích prací v sousedním velkolomu.
Z mnoha podzemních útvarů Českého krasu - krajiny táhnoucí se od okraje Prahy k Berounu - jsou Koněpruské jeskyně zatím jediné přístupné. Pozoruhodných jeskyní je přitom v okolí celá řada - namátkou jmenujme Martinu u Kody, Chlum u Srbska nebo jeskyni pravěkých lovců na Šanově koutě. Na některých místech speleologové pátrají po dalších prostorách, například v jeskyni nad potokem Kačákem. Vchody či portály jsou ovšem vesměs zataraseny masivními vraty, protože nezvaní návštěvníci by se mohli v obtížně schůdném a neosvětleném podzemí zbytečně vystavovat nebezpečí.
Po prohlídce jeskyní se vydáme na další špacír. Žlutá značka vede k parkovišti a pak chvíli po silnici dolů na křižovatku, kde odbočíme vpravo. Po několika stech metrech uhneme z asfaltky vlevo a vydáme se přes planinu do vsi Tobolka, kterou projdeme a posléze zamíříme do lesa k maličké, ale velice pozoruhodné obci Koda. Roztroušená stavení slouží převážně k rekreaci, nelze se tam dostat vlakem ani autobusem. Odpočinout si můžeme ve stínu stromů u kapličky, jež se právě opravuje a kde vyvěrá krasový pramen. Rybníček sloužil kdysi jako zásobárna vody pro mlýn.
Rozhodně stojí za malé zdržení odbočit po modré značce do Kodské jeskyně, která kdysi sloužila jako úkryt pradávným lovcům. Není dlouhá, ale je veřejně přístupná a s baterkou ji lze bez problémů prozkoumat, případně se v ní skrýt před deštěm. Pak se odtud vrátíme zpět do Kody.
Také zbytek cesty vede typickou tamější krajinou - údolím kaňonovitého charakteru s početnými krasovými útvary. Souběžná Císařská rokle má divoký strhující ráz, je však nepřístupná. Zanedlouho dorazíme na železniční zastávku Srbsko, odkud nás vlak dopraví za necelé třičtvrtě hodiny na smíchovské nádraží. Spojení na této trati je dobré - vlaky jezdí pravidelně po hodině.
| PŘÍŠTĚ PŘINESEME: Z koupaliště Džbán do lesoparku Pohádka |
 Do výše téměř půl kilometru ční nad krajinou Koukolova hora, která je skvělým výhledovým bodem. (8. 6. 2001) |
 Z kaple na vrcholu Koukolovy hory zbylo už jen torzo. (8. 6. 2001) |
 Rozlehlý lom se nalézá v těsném sousedství Koněpruských jeskyní. (8. 6. 2001) |
 Školáci právě vyšli z přítmí jeskyní na denní světlo. (8. 6. 2001) |
 Občerstvení u Koněpruských jeskyní se v těchto dnech těší velkému zájmu. (8. 6. 2001) |
 Restaurace U nádraží v rekreační obci Srbsko. (8. 6. 2001) |
 Jedno z mála dochovaných stavení v obci Koda. (8. 6. 2001) |
